Další úspěch české party

Po vídeňském návratu na zlatý trůn čekal české hokejisty klíčový rok 2006. Na prvním turnaji, prestižních olympijských hrách, vybojoval tým, nově vedený Aloisem Hadamczikem, bronzové medaile. Leč názor tisku i fanoušků byl rozpačitý, v čemž je podporovali sami hráči. Leccos v týmu neklapalo, někteří hráči posléze ukončili svou reprezentační kariéru, a tak se před lotyšským mistrovstvím českému týmu příliš nevěřilo. Kritizoval se trenér, nominace, příliš mnoho nezkušených hráčů nedávalo naději, poslední kapkou byl i tragicky odehraný turnaj ve Švédsku těsně před vypuknutím šampionátu. Jak se nakonec český tým popral s nepřízní osudu i fanoušků?

Již v prvním utkání bylo vidět, že tým herně špatný nebude. Krom úvodních minut Lotyše přikoval do vlastního obranného pásma, nutil je k faulům, leč bohužel naše přesilovkové formace se nedokázaly prosadit ani v jedné z jedenácti početních výhod. Oproti tomu Lotyši se trefili hned v úvodu díky hrubé chybě předpokládané opory, brankáře Hniličky. Ten poté nepůsobil jistým dojmem ani v dalším průběhu zápasu. Po Výborného cizelérské vyrovnávací brance příliš práce neměl, ale když se už Lotyši prodrali dopředu, hrozilo to pokaždé gólem. Jednou pomohla tyč, v poslední minutě pak procedil Naumovs kotouč přes Hniličkovu lapačku, ale naštěstí to brankou neskončilo. Český tým tak poprvé v historii šampionátů neporazil Lotyše, a poprvé od roku 1994 nevyhrál úvodní zápas. Remíza 1:1 tedy takřka ve všech ohledech ještě přiživila depresivní nálady.

V druhém utkání nastoupil náš tým proti Slovinsku a zpočátku vše vypadalo dobře. Tři využité přesilovky, vedení 4:0. Zvláště branky Plekance a Erata nechaly zavzpomínat na již legendární akce dvojice Patera – Procházka, či na milimetrové pasy a pohotové střely dua Jágr – Straka. Sporný gól však Slovince nastartoval, a tak se z jasného zápasu stalo slušné drama. Výsledek 5:4 asi udělal radost málokomu. Povedly se snad jen zmíněné přesilové hry, leč mít takové problémy v obraně proti jednomu z nejhorších týmů šampionátu zavánělo až ostudou.

Až třetí zápas zahnal chmury z čela českých fanoušků. Proti Finsku totiž naši hráči předvedli výkon, na jaký jsme byli u českého týmu léta zvyklí, byť zápas nakonec skončil „jen“ 3:3. Snad krom určité pasivity v poslední třetině, kvůli které jsme nakonec přišli o dvoubrankové vedení, se týmu nedalo nic vytknout. Erat a Balaštík potvrdili roli střelců, opět se českému týmu vyvedl rychlý nástup, obrana pracovala takřka bezchybně a brankář Hnilička se vyvaroval minel. První předzvěst toho, že tento tým se pomalu dává dohromady, a že i bez velkých hvězd dokáže hrát vyrovnané partie se silným soupeřem.

Se dvěma body za dvě remízy tak naši hráči vstoupili do bojů o čtvrtfinále. První zápas proti Norsku byl z kategorie těch jasnějších. Proto asi většinu fanoušků hodně zaskočila úvodní branka z hole Aska. Až v polovině zápasu dokázal odpovědět Hlaváč, a těsně před koncem druhé třetiny se prosadil střelec Balaštík. Výhru pak pečetil až minutu před koncem Tenkrát.
Výsledek 3:1 nevypadal příliš hezky, ale Norové na turnaji potrápili více týmů, jejich styl není zrovna dvakrát příjemný.

Asi nejlepší zápas úvodní části turnaje přišel vzápětí. Tradiční bitva Čechů s Kanaďany. Zápas, který snad za každých okolností má neuvěřitelný náboj a punc prestižní bitvy o nadvládu nad světovým hokejem. Naši opět předvedli úvod z kategorie snů, využili nepozorného výkonu brankáře Aulda a ve 14. minutě vedli již 3:0. Premiérově se trefil Balaštík, další branky přidali po nádherné akci Výborný a důslednou kontrolou kotouče Plekanec. Kdo si v této chvíli odskočil a vrátil se v polovině zápasu, čekal ho ale menší šok – hráči s javorovým listem na hrudi dokázali totiž srovnat! Infarktový zápas však pokračoval – na Irglovu trefu odpověděl Crosby a bylo opět vyrovnáno. Dalekonosná pumelice Balaštíka však natolik zaskočila Aulda i celý kanadský tým, že zámořští borci již další odpověď ve svém arzenálu nenašli, a po pojistce z hole Erata (opět po nádherné akci kapitána Výborného) skončil zápas výhrou českých barev v poměru 6:4. Postup byl zajištěn.

Poslední duel osmifinálové fáze se Spojenými státy však našim borcům hrubě nevyšel, po první třetině prohrávali 0:2, kontaktní branka Michálka sice dala naději, leč vyrovnat se už nepodařilo a utkání tak skončilo nakonec prohrou 1:3. Z boje o první místo tak bylo rázem čtvrté, a ve čtvrtfinále čekal soupeř z nejtěžších – Rusko.

Další z našich tradičních soupeřů měl na turnaji skvělý tým. A ofenzivní esa sborné se předvedla hned v úvodu – Malkin nahrává, Ovečkin trefuje, 0:1. Pak přišel kritický moment – šest minut v oslabení, z toho čtyři ve třech proti pěti. Ovečkin však z metru netrefil prázdnou branku, další pokusy lapil s vypětím všech sil Hnilička. Naši na hranici sebeobětování dokázali ofenzivní mašinu ubránit. Jak se ukázalo později, jednalo se o klíčový moment zápasu. Do druhé třetiny totiž nastoupil úplně jiný tým. Jen bylo možno litovat, že z velkého náporu ve druhé dvacetiminutovce naši vytěžili jedinou branku – v přesilové hře se prosadil Tomáš Kaberle. Třetí část hry pak přinesla gólovou záplavu. Na střelu Hlinky našel odpověď pohotovou ranou hned po buly Mozjakin. Do vedení jsme šli i podruhé, zásluhou Štefana, ten využil již naší třetí přesilovku v zápase. Minutu před koncem však přílišnou pasivitu trestal svým důrazem Michnov… Kdo čekal, že v prodloužení bude český tým, zdrcený vyrovnáním, jen hračkou v rukách Rusů, velmi se mýlil. Vyrovnaný a nijak opatrný hokej vyústil v sedmé minutě prodloužení ve spektakulární moment. David Výborný se Zbyňkem Irglem vymysleli a provedli neuvěřitelnou kulišárnu. Výborný vyhrál buly, prostrčil kotouč pod Grigorenkem přímo na hůl Irgla a překvapení Rusové jen sledovali, jak tento jim neznámý hráč nejprve pokládá Sokolova bekhendovou kličkou, aby si pak vzápětí dal kotouč zpět na forhend a do odkryté branky zasunul. 4:3!!! Kolikrát již takhle vytryskl gejzír české radosti?

V semifinále čekala odveta za duel ve skupině a nažhavené Finsko. Úvod takřka totožný jako v minulém zápase – naši ubránili finský tlak, aby pak inkasovali. A to branku velice lacinou – Hahlovo nahození od červené čáry Hnilička neviděl a puk skončil v české síti. Odpověď přišla ve druhé části – naši nejprve ubránili několik finských přesilovek, kdy hlavně Nummelin našim zadákům hodně zatápěl. Při dalším oslabení pak Irgl vtipně přisunul puk do jízdy Plekancovi, ten si položil Nummelina i Norrenu a pod břevno zakončil. Ve třetí třetině pak česká převaha dlouho nenesla ovoce. Když utkání pomalu spělo opět do prodloužení, zaúřadoval opět kapitán Výborný. Tentokrát filigránskou tečí kaberleho nahození v přesilovce. V poslední minutě ještě naše vítězství potvrdil trefou do prázdné branky Hlinka. 3:1, po roce je český tým opět ve finále. V šestém za dvanáctiletou dobu své existence!

Předchozích pět vyhrál, leč na šestý pokus to poprvé nevyšlo. Zbývá dodat jediné – zaslouženě. Český tým již takřka neměl síly, nebyl schopen na výborné Švédy nic vymyslet, naopak ti odehráli skvělý zápas a jejich taktika jim dokonale vyšla. Naši se téměř nedostali do nebezpečné šance, naopak kupili zbytečné chyby. Prohra 0.4 zní možná krutě, ale po odeznění zklamání jí stříbrný lesk nakonec překryl.

Český tým tak navzdory všem předpokladům vyválčil stříbrné medaile. K nim došel kompaktním, týmovým výkonem, bojovnou hrou, aktivním napadáním a i s přispěním notné dávky štěstí. Opět se ukázalo, že oproti jiným týmům máme obrovskou výhodu – a tou je improvizace. Oba úspěšné zápasy play off rozhodl momentální nápad, který soupeře zaskočil. A to je zbraň, kterou český tým vítězí od nepaměti. Soudržnost, hlad po úspěchu, to vše i v podání neznámých a nezkušených hráčů. Absolutorium zaslouží kapitán Výborný, obránce Kaberle a Michálek, spolu s útočníky Eratem, Balaštíkem, Plekancem a Bulisem. Posledně jmenovaný sice na turnaji nebodoval, ale najezdil kilometry, v oslabení neslezl z ledu a svým příkladem strhával spoluhráče. Výborně se předvedli i Hlinka, Hlaváč a obránce Krajíček – ten dokonce při hře pět na pět neinkasoval jedinou branku. Své si odchytal Hnilička, byť tentokrát nebyl tak jistý a na své konto si připsal hodně laciných gólů. V klíčových momentech však podržel. V obraně nezklamal Škoula, i když se od jednoho ze zkušených čekalo možná více. Trošku rozpačité byly výkony posledních beků, Hejda s Richterem kupili dost chyb a jistotou neoplývali. Totéž se dá říci o Kutlákovi, ten však v další fázi turnaje už příležitost nedostal. Z útočníků neoslnil ani nezklamal Hubáček, překvapil Irgl, který se zapsal do dějin svým gólem proti Rusku a už jen to by mu zajistilo slušné hodnocení. On navíc přidal ještě bojovnost a několik dalších pěkných momentů. Nepříliš vydařený turnaj odehrál Tenkrát, a vysloveně zklamal Bednář s Prorokem. Posledním útočníkem k hodnocení je Štefan. Z bývalé hvězdy se stal dělník ledu, i z tohoto ohledu musíme říci, že si své pro tým odvedl. Nehodnotím pak Rolinka, který toho příliš nepředvedl, a Blaťáka – ten nedostal šanci vůbec. Stejně jako náhradní brankáři Svoboda a Pöpperle.

Celkově tak hodnocení českého týmu vyznívá velice dobře. Při porovnání s ambicemi a očekáváním před turnajem (přiznám se, ani já jsem nevěřil, nominaci ve svých článcích kritizoval a trenéra vinil z omylů) je stříbro více než cenné. Pokud se oprostíme od všech spekulací, zbývá nám konstatovat jediné – tým vedený trenérem Hadamczikem získal na dvou velkých turnajích bronz a stříbro. Totéž se povedlo Finům, dvě zlata mají Švédi. Rusko, USA, Kanada a Slovensko – tyto reprezentace nemají jedinou medaili. Asi se mnou tedy souhlasíte, že navzdory všemu to byl pro český tým úspěšný rok.

Na závěr zbývá dodat ještě pár slov k soupeřům. O majitelích zlatých medailí není pochyb. Kronwall, Holmqvist, Kenny, Jönsson, Nylander, to jsou jen některá jména z dokonale sestaveného švédského týmu. Tým se sice chvíli hledal, ale vyřazovacími boji již kráčel sebejistě a zvítězil zaslouženě. Po dlouhých letech tak světový hokej ovládl jiný tým než Česko či Kanada. Jediným stínem na hře Tre Kronor byl snad jen hrubý zákrok Hannuly na Crosbyho.

O druhých Češích již řeč byla. Třetí Finsko předvedlo na turnaji tradiční hokej, opory jako Nummelin, oba Jokinenové či Peltonen jsou zárukou toho, že finský tým bude vždy bojovat o místa nejpřednější. Oproti minulosti navíc Finové hodně těží z postu brankáře, dřívější slabiny. Po zranění výtečného Niittymäkiho nevznikl problém, neboť zaskočil neméně kvalitní Norrena. Dokážete si představit, co by následovalo například po zranění Hniličky? Jejich hra je tradičně okořeněna několika pořízky, takže zápasy se Suomi vždy bolí. Bronzová medaile je, vzhledem k podávaným výkonům, adekvátní.

Pro čtvrtou Kanadu turnaj skončil semifinálovou prohrou, zápas o bronz již jen odjezdili, maximálně se vybičovali k provokacím a osekávání soupeře. Toho se tradičně nevyvarovali ani v zápase s námi za rozhodnutého stavu. Jinak však předváděli krásný hokej, hlavně útok Crosby – Bergeron – Boyes řádil v každém zápase. Své si odehrál i kapitán Shannahan. Javorové listy za celkový dojem na turnaji rozhodně zasloužily více, než čtvrté místo.

K týmům, které vypadly ve čtvrtfinále, se toho mnoho říci nedá. Rusové opět předvedli, že ani tým plný individualit nemusí na turnaji uspět. Sobecký Ovečkin takřka nenahrál, Malkin si zase oproti tomu nedovolil vystřelit a opěvované star z Washingtonu nahrával v každé pozici. Zbytek týmu nutně jen statoval. Lpění na brankáři Sokolovovi rozleptalo pohodu u ostatních gólmanů, jejich nálada se pak přenesla na celý tým. Můžeme tedy jen konstatovat, že Rusové předvedli tradiční, lehce haštěřivý projev a díky tomu také skončili bez medaile. Slováci byli v podobné roli jako my, ale oproti českému týmu se s ní nepopasovali, a krom zápasu se Švédy a části utkání s Kanadou nic nepředvedli. Američané měli na turnaji mladý tým, hodně silový a rychlostně vybavený. Platilo to na Čechy, ovšem Švédové proti zámořským hokejistům vyrukovali s tou samou taktikou, dovedenou k dokonalosti. Proto byla šance Američanů na postup do bojů o medaile takřka nulová. A Bělorusové? Pro ty je čtvrtfinále úspěchem bez jakýchkoliv debat.

Spokojení jsou asi i na Ukrajině, byť tento tým předvedl v osmifinále takřka degradaci hokeje. Po jistotě záchrany už totiž Ukrajinci zbylé tři zápasy odjezdili. Švýcaři jsou asi zklamaní ještě teď, ale jejich výkony byly oproti olympiádě hodně rozpačité a Bělorusové byli prostě lepší. Pro Norsko je velkým úspěchem samotná účast v osmifinále, a Lotyši nemohli s pasivní hrou a neomlazeným týmem pomýšlet na úspěch navzdory tomu, že je hnalo kupředu frenetické publikum. Sestup Slovinska je pro hráče této země trochu smolný, chybělo jen několik minut, aby šla dolů ještě o něco slabší Itálie. O Kazachstánu nebylo pochyb, stejně tak o záchraně Dánska.

Celkově se dá říci, že lotyšský turnaj byl hezký na pohled, ale ve stínu olympiády bledne. A to i přesto, že zázemí, podpora fanoušků i nálada okolo hokeje byla v Rize o tisíc procent lepší než v apatické Itálii, kde hokej nezajímal v některých případech ani samotné hráče. My můžeme být spokojení, neboť stříbro nám nikdo nevezme a český hokej ani na rok, během obměny generací, neztratil své postavení ve špičce.

Martin Lísal