Jiří Kroha (1893-1974) architekt, malíř, designér, teoretik

Muzeum města Brna začalo v roce 2005 s komplexním zpracováním jedné z nejrozsáhleších pozůstalostí, která se nachází v jeho sbírkách, s dílem všestranně zaměřeného umělce – architekta Jiřího Krohy.
Kroha se od mládí zabýval mnoha výtvarnými obory a ve všech zanechal stopy svého výrazného talentu. V roce 1918 nedlouho poté, co absolvoval VUT, zaujalo jeho kubistické řešení úpravy kabaretu a nočního podniku Montmartre v Praze. V kuboexpresivních malbách dosáhl rozfázováním pohybu výtvarného výrazu, jímž se přiblížil futurismu.

Název výstavy:
• Jiří Kroha (1893-1974) architekt, malíř, designér, teoretik – v proměnách umění 20. století

Místo konání:
• Muzeum města Brna, Špilberk 13. 6.-19. 8. 2007
  II. patro západního křídla hradu Špilberk

• Muzeum architektury Wroclaw, 7. 9. -31. 10. 2007

Doba konání:
• 13. 6. – 19. 8. 2007

Pořadatel:
• Muzeum města Brna

Autoři výstavy:
• PhDr. Marcela Macharáčková
• Bc. Jindřich Chatrný

Vernisáž:
• středa 12. 6. 2007 v 17.00 h.

Partneři projektu:
• Architekturzentrum Wien a Muzeum architektury, Wroclawi

Záštitu nad výstavou převzali:
• Hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek
• Primátor Statutárního města Brna Roman Onderka

Projekt byl podpořen
• Evropskou unií z programu Culture 2000,Ministerstvem kultury České republiky a Jihomoravským krajem

Kroha se od roku 1921 angažoval v činnosti Socialistické scény v Praze a spoluvytvářel její program, jehož snahou bylo zpřístupnit umělecká představení širokým vrstvám (zejména) nemajetného publika. Ve spolupráci s dramatikem Arnoštem Dvořákem vytvořil několik pozoruhodných scénických realizací (Matěj Poctivý, Husité, Nová Oresteia, 1922-1923), v nichž obohatil českou scénografii o řadu nových podnětů. Jeho dynamické mobilní scény měly blízko k Marinettiho futuristickému divadlu a k magnetické scéně Enrica Prampoliniho.

V dalších letech (1923-1927) se Kroha věnoval architektonické činnosti. Jako zaměstnanec Zemského správního výboru vyprojektoval v Mladé Boleslavi několik významných staveb (Zemská průmyslová škola, Okresní nemocenská pojišťovna, Masarykův ústav sociální péče a další), které svým netradičním individuálním (neoplastickým) pojetím nebyly zcela pochopeny soudobou kritikou upřednostňující čistá funkcionalistická řešení. Architekt zakončil pobyt v Mladé Boleslavi projektem Výstavy severních Čech, která se řadí po Výstavě soudobé kultury v Československu v Brně k nejvýznamnějším výstavním akcím meziválečného období u nás. Význam mladoboleslavského komplexu staveb Jiřího Krohy byl doceněn až v současné době. Architekt byl koncem roku 1926 jmenován prezidentem republiky T. G. Masarykem mimořádným profesorem na Českém vysokém učení technickém v Brně. Kroha se podílel svými projekty na realizaci Výstavy soudobé kultury v ČSR v Brně (Pavilon Antropos, expozice Věda, duchová a technická kultura a školství vysoké) a projektem rodinného domu v kolonii Nový dům, která vznikla jako vzorová kolonie moderního bydlení u příležitosti Výstavy soudobé kultury v Brně.

V dalších letech sílilo Krohovo levicové zaměření. Po návštěvě Sovětského svazu v roce 1930 se z něj stává nadšený propagátor socialistického zřízení i sovětské moderní bytové výstavby. Zabývá se problémem nejmenšího bytu a zavádí na škole výuku sociologie architektury. Tato jeho činnost ho sbližuje s pražskými levicovými architekty a s teoretikem Karlem Teigem. Kroha vypracoval se svými studenty v letech 1930-1933 obsáhlý cyklus koláží – Socialistický fragment bydlení, ve kterém v obrazech a grafech názorně zobrazil sociální poměry v meziválečném Československu. Za svou prosovětskou přednáškovou činnost, byl v roce 1934 odsouzen a posléze zbaven místa profesora na České vysoké škole technické v Brně. I když byl Kroha na nátlak petice významných evropských umělců rehabilitován (1937), po okupaci v roce 1939 byl opět zbaven místa a rok vězněn v koncentračních táborech v Dachau a v Buchenwaldu. V rozmezí let 1940-1945 vzniklo Krohovo pozdní malířské dílo vycházející z podnětů kubismu a surrealismu.

Kroha patřil v roce 1938 ke kritikům stalinistického režimu. Postavil se na stranu Teigeho a českých surrealistů za svobodu uměleckého projevu proti prostalinisticky orientované skupině českých intelektuálů (L. Štoll, J. Fučík, V. Nezval, Z. Nejedlý a další).

Po válce se nadšeně zapojil do budování nové socialistické společnosti. Úspěch Slovanské zemědělské výstavy v Praze (1947-1948) i meziválečná levicová činnost z něj udělaly protěžovaného architekta nového komunistického režimu. V roce 1948 byl Jiří Kroha jmenován národním umělcem. V rámci nových státem řízených projekčních kanceláří Stavoprojekt byl zřízen Ateliér národního umělce (ANU) Jiřího Krohy s úkolem projektovat stavby celonárodního významu. ANU vyprojektoval do roku 1956 (kdy byl zrušen), řadu staveb v novém stylu socialistického realismu (Nové socialistické městečko Nová Dubnica, Kulturní a osvětové domy v Mnichu, Hrůšově a Petřvaldě, dostavba sídlište Stalingrad-Bělský Les v Ostravě, I. československá spartakiáda a další). Kroha musel v polovině 50. let 20. století čelit kritice svého mistrovského ateliéru. Architekt vystoupil otevřeně proti technokratům zavádějícím do stavebnictví typizaci a panelovou výstavbu. V šedesátých letech se umělec věnoval s historikem umění Josefem Císařovským zpracování svého meziválečného díla. Na vlastních výstavách, v katalozích i v monografii z roku 1967 se Kroha přihlásil opět k meziválečné avantgardě. V této době se věnoval také sovětské konstruktivistické architektuře. V roce 1973 vydal s Jiřím Hrůzou publikaci Sovětská architektonická avantgarda. Jiří Kroha, i když sám kritizoval nedostatky a chyby komunistického zřízení, zůstal celý život jeho zastáncem a přesvědčeným propagátorem.

Poslední souborná výstava díla Jiřího Krohy se konala v roce 1973 v Domě umění města Brna k umělcovým 80. narozeninám.

Pozůstalost Jiřího Krohy ve sbírkách Muzea města Brna čítá několik tisíc položek – architektonické, malířské, scénografické dílo, Socialistický, Ekonomický a Humanistický fragment bydlení i část písemné pozůstalosti Ateliéru národního umělce Jiřího Krohy.
Devět historiků umění z různých zemí světa (Česko, Rakousko, Švýcarsko a USA) přistoupilo k zevrubnému zpracování architektonického, malířského, scénografického, designérského i teoretického díla Jiřího Krohy. Projekt, jenž nese název „Jiří Kroha (1893-1974) – architekt, malíř, designér, teoretik – v proměnách umění 20. století“, byl podpořen Evropskou unií z programu Culture 2000, Ministerstvem kultury České republiky a Jihomoravským krajem. Jeho výstupem je první monografie umělce hodnotící všechna období jeho životní tvorby a výstava, která představí dílo Jiřího Krohy v jeho komplexní šíři. Jiří Kroha patří k významným osobnostem československé kultury první poloviny 20. století. Jeho tvorba prošla složitým vývojem a byla součástí stylotvorných proměn i událostí, které hýbaly naší nejmladší kulturní historií.

Marcela Macharáčková

Název výstavy:
• Jiří Kroha (1893-1974) architekt, malíř, designér, teoretik – v proměnách umění 20. století
• Koncepce a autoři výstavy: Marcela Macharáčková, Jindřich Chatrný
• Architektonické řešení: Architektonický ateliér Aleš, s. r. o.
• Grafika: Alena Jedličková
• Instalace: výstavní oddělení Muzea města Brna

Objednávky pro školy: Mgr. Alice Stuchlíková, stuchlikova@spilberk.cz