Na utrpení Romů upozornilo 19. srpna pietní shromáždění

TISKOVÁ ZPRÁVA, 19. 8. 2007, Muzeum romské kultury, Brno
(O Průběhu akce POŘÁDANÉ MUZEEM ROMSKÉ KULTURY DNE 19. 8. 2007)
19. srpna 2007 pořádalo Muzeum romské kultury pietní shromáždění k uctění památky obětí holocaustu v místě bývalého protektorátního tzv. cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu. Akce se koná každoročně v srpnu jako připomínka 21. srpna 1943, kdy byl z tábora vypraven druhý hromadný transport se zbylými vězni do koncentračního tábora Osvětim II–Březinka, kde většina z nich později zahynula.

Pietní akt byl zahájen v 11 hodin mší na návsi v Hodoníně u Kunštátu. Poté se účastníci přemístili k místu hromadných hrobů a památníku, nedaleko areálu bývalého tábora.

Zde krátkým proslovem, vzpomínkou a položením květin uctila památku obětí ministryně Vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková, za Jihomoravský kraj náměstek hejtmana Igor Poledňák, za město Brno první náměstkyně primátora Barbora Javorová. Mezi dalšími promluvili Zmocněnec Vlády ČR pro lidská práva Jan Litomiský, předseda Sdružení Romů na Moravě Karel Holomek nebo předseda Židovské obce Brno Pavel Fried.

Ačkoli je tým odborníků Muzea romské kultury v kontaktu s některými z pamětníků a přeživších, ochoten přijet vzpomínat do míst bývalého tábora je z bývalých vězňů málokdo.

„Nezlobte se, já tam nemůžu jet. Já jsem to viděla, že to tam (do hromadných hrobů u tábora v Hodoníně u Kunštátu, pozn. vydavatele TZ) házeli jako prasata. Kdyby to byl třeba hrob, tak bych si řekla, nedá se nic dělat… Ale házeli to jen do pytlů, na hromady do díry. To nemůžu, nezlobte se,“ sdělila muzeu jako omluvu své účasti jedna z pozvaných pamětnic, paní Jozefa Štěpánková, které v táboře zemřela maminka a sourozenci, zbytek rodiny zahynul později v Osvětimi.

„Tábor v Hodoníně nebyl vyhlazovací, přesto v něm následkem nelidských podmínek přišla o život podstatná část všech koncentrovaných romských mužů, žen a zvláště dětí,“ uvedla ředitelka Muzea romské kultury v Brně Jana Horváthová. „I přes tyto skutečnosti zůstávají historie tábora v Hodoníně u Kunštátu a osud obětí přehlíženy – jak ze strany veřejnosti, tak médií.“ Od srpna 1942 do 1. 12. 1943, kdy byl tábor v Hodoníně u Kunštátu zrušen, zde bylo vězněno celkem 1 396 osob, z nichž 207 zahynulo, nejčastěji na zápal a tuberkulózu plic a na břišní tyfus. Areál bývalého tábora je dnes rekreační zařízení v rukou soukromé majitelky. Půdorys tábora je však zachován v téměř nezměněné podobě, dokonce se zachovala jedna z původních dřevěných budov. Nedaleko areálu vznikl v místě hromadných hrobů památník. Pod dosud viditelnými terénními vlnami jsou zde od dob tábora uloženy ostatky 121 romských mužů, žen a dětí, kteří zahynuly v důsledku katastrofálních ubytovacích, stravovacích a hygienických podmínek, většinou při epidemii břišního a skvrnitého tyfu.

Nacistický teror přežila v českých zemích jen asi desetina z původního romského obyvatelstva. Z celkového počtu asi 5 000 Romů, kteří byli násilně deportováni do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, se po osvobození vrátilo 583. Genocida českých a moravských Romů a Sintů tak byla pravděpodobně jednou z nejdůsledněji provedených genocid druhé světové války, došlo téměř k jejich úplnému vyvraždění. Na území protektorátu i okupovaného pohraničí se dá hovořit o srovnatelné intenzitě pronásledování Romů s pronásledováním Židů.

Lucie Kořínková