Flashback 1984 – tisk

Političky v Dukovanech: Z podlahy by se dalo jíst

Jaderná elektrárna Dukovany;

Kraj Vysočina

Dukovany – Opožděný a vskutku originální dárek k svátku matek, který slavily ženy v
neděli, dostaly první dámy i místostarostky ze vsí okolo jaderné elektrárny Dukovany
na Třebíčsku. Včera jim ředitel Zdeněk Linhart “nadělil” reaktor.

Ne že by si ho přítomná zhruba dvacítka žen odnesla po kouscích domů, ale
mohly se podívat do prostorů obyčejným smrtelníkům zapovězeným. “Zatím jsme do
elektrárny zvali starosty. Ale chceme dobře spolupracovat i s obcemi, který vedou
ženy,” vysvětlil Linhart. Několikakilometrová procházka zavedla ženy do obřích
strojoven elektrárny.
“Fascinuje mě, jaké tu mají čisto. Z podlahy by se dalo jíst,” je překvapena
místostarostka Hrotovic Jiřina Suchardová. “V životě jsem něco podobného neviděla.
Dokonce tu mám turbínu,” komentuje Zdeňka Březinová z Trstěnic. A opravdu – jednu
ze čtyř turbín zdobí nápis Zdena. Další tři nesou jména: Marie, Alena, Irena. “Jmenují
se po ženách někdejších ředitelů elektrárny,” vysvětluje Miroslav Krutiš, technolog
primárního okruhu, jenž výpravu doprovází. “Tak to se svých manželek asi chtěli ti
pánové zbavit,” rozesměje se hlouček starostek. Žertuje se i při oblékání do žlutých
plášťů. Na hlavy si každá musí nasadit přilbu. “Hlavně že jsem byla u holiče,” snaží se
zachránit účes některé dámy. Pak už jde do tuhého. V kontrolovaném pásmu
reaktorového sálu se nesmí na nic sahat. Nejlépe ani nedýchat. Ženy s respektem
šourají nohama v bílých návlecích po lesknoucí se nerezové podlaze. Krutiš ochotně
vysvětluje taje provozu. “To, co tu hučí, je snad štěpná reakce? A uvidíme i jádro?”
zní otázky. “Kdepak, to je klimatizace. Jádro opravdu neuvidíte,” odvětí Krutiš. Když
ženy odcházejí z bezpečnostního pásma, musí každá z nich projít detekčním rámem,
aby si náhodou neodnesla na těle radioaktivní částice. “Jsem čistá, tak zase doma
neušetříme. Myslela jsem, že večer budu zářit místo světla,” nechává rám za zády
jedna ze starostek.