Výstava k Evropskému roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení 2010 v Brně

Výstava by měla návštěvníkům a kolemjdoucím připomenout, že problém sociálního vyloučení a chudoby se přímo či nepřímo dotýká nás všech. „Chudoba je v Česku velmi aktuálním tématem a pro naši společnost je důležité naučit se tento problém vnímat realisticky a postavit se mu čelem. Řešení existují: od aktivního přístupu samospráv, až po zvyšování finanční gramotnosti obyvatel,“ říká ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. „Například za vzrůstajícím počtem exekucí jednoznačně stojí nízká finanční gramotnost. Každá osvěta a apel na vyšší zodpovědnost v tomto směru jsou tedy jednoznačně přínosné,“ dodává.

Expozice ukazuje pět hlavních témat Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení: řešení problematiky předlužení, podporu vzdělání a zaměstnanosti u osob, které těžko hledají pracovní uplatnění, možnosti aktivní pomoci samospráv a řešení problému bezdomovectví. „Naší snahou bylo pomoci zlomit některé předsudky, které mnozí z nás vůči lidem na okraji společnosti mají. Tito lidé se přitom často snaží svoji situaci řešit, což je důležité, jejich možnosti jsou však omezené a ocitají se v bludném kruhu. Výstavu jsme koncipovali tak, aby každý pochopil, že hranice mezi „normálním“ životem a životem v chudobě může být velmi tenká,“ uvedla Jana Říhová z Ministerstva práce a sociálních věcí, odpovědná za tuto kampaň.

Výstava, která odstartovala 3. června v Praze, se postupně vystřídala ve třinácti krajských městech České republiky.

Viktorie Plívová, tisková mluvčí

Jana Říhová, PR koordinátorka Evropského roku 2010

O Evropském roce

Smyslem Evropského roku 2010 je celospolečensky upozornit na problém chudoby a sociálního vyloučení v Evropě. Jeho cílem je zapojit celou občanskou společnost, veřejné i soukromé subjekty, sociální partnery, místní a regionální samosprávy, nevyjímaje ty, kdo mají s chudobou přímou či nepřímou zkušenost, aby se v této oblasti angažovali. Aktivity pořádané v rámci Roku chudoby chtějí vyzdvihnout myšlenku přijetí individuální odpovědnosti a přispět k bourání stereotypů v nahlížení na sociálně vyloučené osoby.

Do kampaně se zapojilo všech 27 členských států EU a také Island a Norsko. Každý z těchto států připravil v souladu s rámcovou politikou Evropské unie svůj národní program, na jehož základě se v jednotlivých zemích uskuteční řada akcí na národní i místní úrovni. Půjde o projekty, semináře, informační akce ve školách, doprovodné kulturní a sportovní události, které mají na problematiku upozornit širokou veřejnost. Osobám, kterých se problém chudoby a sociálního vyloučení přímo dotýká, přinesou lepší informace o jejich právech a možnostech aktivního řešení nepříznivé situace.

Hlavními partnery Ministerstva práce a sociálních věcí při realizaci Evropského roku 2010 v České republice jsou Evropská síť proti chudobě a sociálnímu vyloučení v České republice (EAPN ČR), projekt Napsi spolu! a Poradna při finanční tísni.

Příběh paní Věry

Občanské sdružení Ženy50 sídlí v Brně, na ulici Anenská 10 a působí zejména v těchto oblastech: ochrana před sociálním vyloučením, pomoc ženám v nezaměstnanosti a zlepšení počítačové gramotnosti.

Jednou z těch, kterým sdružení Ženy50 přineslo mnoho dobrého, je paní Věra. Sympatická usměvavá žena také zjistila, jak je těžké si ve starším věku najít práci. „Před několika lety jsem sama odešla ze zaměstnání, které mě neobyčejně bavilo, a doslova jsem jím žila. Vše krásné ale skončilo s nástupem nové kolegyně. S některými lidmi se dá komunikovat opravdu jen těžko. Nemohla jsem snášet její každodenní mobbing, a tak jsem raději odešla,“ vzpomíná paní Věra, která pak začala pracovat s manželem v jeho firmě. „Musela jsem se naučit spoustu grafických programů, abych mu mohla pomáhat v jeho práci. Za tuto zkušenost jsem byla vděčná, nicméně jako žena zvyklá být v neustálém kontaktu s lidmi jsem po několika letech cítila velkou potřebu komunikovat také s někým jiným než se svým mužem. Rázné rozhodnutí najít si jinou práci mě zavedlo na úřad práce. Jenže jako žena ve věku 50+ jsem měla malou šanci najít si jakoukoliv práci. A to nebyl jen můj osobní pocit, stejná slova jsem pravidelně slyšela od své referentky. Rozhodla jsem se tedy absolvovat rekvalifikační školení, abych si mohla zvýšit kvalifikaci. A dobře jsem udělala. Především však proto, že jsem se na něm seznámila s předsedkyní občanského sdružení Ženy50. Její záměr pomáhat ženám v našem věku mě nadchl. Po absolvování kurzu jsem měla možnost se ve sdružení zaměstnat a ani na chvíli jsem neváhala. Vyřešila jsem si tím své dva velké problémy. Našla jsem práci a znovu byla mezi lidmi. A navíc mám z práce velmi dobrý pocit. Mám možnost pomáhat svým vrstevnicím při řešení podobných problémů, kterými jsem sama prošla, mohu předávat své znalosti v oblasti výpočetní techniky a mám radost z toho, že jsem potřebná. Své nynější zaměstnání nevnímám jako práci, ale jako poslání,“ uzavírá paní Věra.