Pěšáci tajné fronty

Herbert Absolon se jako dospělý muž dovídá od adoptivního otce, že důvody smrti jeho matky v srpnu 1945 a poté i dědečka na počátku roku 1948 neodpovídají skutečnosti. To byl počátek Herbertova pátrání nejen po osudech jeho česko-německé rodiny, ale i hledání vlastní identity – kam vlastně patří a na které straně jeho rodina stála. Absolonovo pátrání tak otvírá cestu k rozplétání zcela neznámých momentů československé historie.

Dokument svým pojetím naplňuje žánr docudramatu. „Prostřednictvím dokumentárních záběrů, hraných scén a filmových archivů sledujeme neuvěřitelný příběh,“ říká scenárista a režisér Jiří Šindar. Skutečným Absolonovým otcem je sudetoněmecký právník JUDr. Erhard Just, pocházející z Broumova, jeho dědeček ing. Vojtěch Baudisch, rovněž sudetský Němec, který měl za manželku Češku z Horních Počernic, byl ředitelem česko-sazské cementárny v Čížkovicíc u Lovosic. Odtud byl dodáván cement na výstavbu československého pohraničního pevnění, což znamenalo přísnou kontrolu československou zpravodajskou službou. A právě Baudisch svými kontakty již z první světové války, svým vojenským zařazením s kontakty na naše zpravodajská esa, jako byl pozdější generál Bártík, je součástí zpravodajské sítě. Ne nadarmo je po obsazení Sudet nařčen ze špionáže a musí z cementárny odejít. Stěhuje se do manželčiných rodných Horních Počernic.

Absolonovo pátrání po osudech své rodiny postupně rozkrývá dosud neznámé momenty z protifašistického odboje a současně objevuje nezveřejněné praktiky komunistů po roce 1945. Před Absolonem defilují hrůzné okamžiky osudů jeho rodiny, kdy matka zahynula v srpnu 1945, otec beze stopy zmizel v květnu téhož roku. Také dědeček zemřel za záhadných okolností v roce 1948. Objevují se i nová dějinná fakta – doklady o protiněmeckém odboji členů Agrární strany (Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, která byla po válce kvůli obvinění z kolaborantství zakázána). Hlavní postavou je vysoce postavený agrárník Ing. Slavoj Nolč, statkář z Horních Počernic, který hraje ve spojení s Absolonovým otcem a dědem s nacisty vysokou a nebezpečnou hru. Nolč vystupuje jako velký bonviván, jeho hornopočernický zámeček a pronajatá honitba hraběte Turn-Taxise na Jičínsku slouží jak ke korupci německých úředníků gestapa a SD, tak k zakrývání jeho skutečné odbojové činnosti. Tyto salónní a korupční metody domácího protinacistického odboje jsou zcela neznámou kapitolou historie. Jednou z akcí Nolčovy skupiny byla snaha o likvidaci Heydricha jinou cestou než atentátem, a sice pomocí otrávené brambory, připravené pro „vzácného hosta“ v restauraci Savarin v Praze Na Příkopě. Nolč při své odbojové činnosti využívá také předválečných kontaktů s německými průmyslníky a Hitlerovými odpůrci (náčelník gen. štábu generál Beck). Po likvidaci Heydricha přichází do zorného úhlu i Nolčovy aktivity, díky zradě je zatčen a v září 1944 zahyne v Dachau.

Tragédie Absolonovy rodiny však přichází až s koncem války, kdy se na scéně objevují hornopočerničtí komunisti, z nichž někteří mají za sebou spolupráci s okupanty a zároveň mají úzké kontakty se sovětskou NKVD, která v tu dobu sídlila v Horních Počernicích. Bylo nutné zlikvidovat svědky jejich prohřešků, účastníky nekomunistického odboje. Proto musela zemřít v srpnu 1945 Hilda Justová, jako jeden ze svědků propojenosti komunistů s NKVD i s Gestapem, a také zpravodajské činnosti Slavoje Nolče a svého otce ing. Baudische a rovněž manžela dr. Justa, kterého hned v květnu zatkla NKVD, ale pro československé orgány zmizel, objevuje se později v Německu v sovětské zóně, v roce 1954 se s novou rodinou přesunul do západního Německa, kde pravděpodobně pro Sověty pracoval. Poslední přímý účastník této historie, Ing. Baudisch, zemřel nevysvětlenou smrtí v lednu 1948, přitom rakev nesměla být otevřena ani před manželkou.

Bezmála hodinový dokument mapuje osudy historii prakticky neznámých lidí, pro něž ovšem vztah k vlasti nebyl prázdným pojmem. „Příběh Herberta Absolona (Justa) napravuje nespravedlnost vůči zapomenutým hrdinům protifašistického odboje a je silně emotivní,“ doplňuje režisér snímku. „Proto jsme vedle archivních filmových záběrů zařadili i hrané scény,“ dodává Šindar.

Hana Orošová, tisková mluvčí ČT TS Brno