Mezi tím, prvotina Aleše Pragera, která má šanci být bestsellerem

Období šťastné a úspěšné je až limonádové, snad proto, aby autor docílil kýženého zvratu, dalšího mezníku hrdiny románu. Autor ponechal konec pootevřený, možná se ke svému hrdinovi vrátí, ale možná také ne. Každopádně je to kniha čtivá, dobře vystavěný příběh, a na nováčka v české literatuře slušný výkon. Věříme, že si čtenáře najde a autor brzy překvapí další novinkou.

Kniha vyšla vlastním nákladem, zvolil si tedy cestu nelehkou. Přejeme hodně štěstí.

Humorný příběh ze současnosti… k zamyšlení. Kniha je o mladých lidech, o vášnivé lásce, o opravdovém přátelství, svobodě, kavárenství, prachách a smrti… Slzy a smích! To je má kniha.

Bezstarostný a poněkud nezodpovědný Lukáš prochází životem, aniž by řešil jakékoli problémy. Ovšem ani jemu osud nespletl jenom růžovou nit. Po rodinné tragédii se musí postavit na vlastní nohy a začít uvažovat o životě jinak než jako o ráji plném požitků a nicnedělání. Když překoná nejtěžší období, svitne mu přece jenom šťastná hvězda. Stojí tváří v tvář skutečnosti, že se ze dne na den stal nezávislým. Díky tomu si zařídí život tak, aby se mohl cítit spokojený a vlastně i užitečný. Ale v okamžiku, kdy se pohybuje na vrcholu a uvědomuje si, že má v podstatě všechno, po čem kdy toužil, mu děsivý osud vstoupí do života podruhé.

Aleš Prager se narodil v Táboře (1981), vystudoval Táborské soukromé gymnázium a poté se vydal do Prahy, kde úspěšně absolvoval Vysokou školu hotelovou.

Během svého krátkého života si prošel všemi možnými druhy pohostinských provozů. Ještě na střední brigádničil v hospodě, v restauraci a klubu v Řecku. Pracoval v restauraci, rychlém občerstvení, vinárně, hotelech, zábavním komplexu s diskotékou a bowlingovém centru, kavárně. Jeho nejúspěšnější a prozatím poslední štací bylo vdechnutí života Café Fara. Kavárna za Pálavskými vrchy, mezi vinicemi, ho inspirovala k napsání jeho prvotiny, románu Mezi tím. Už na střední, s úsměvem na tváři, psal se svým kamarádem humorné básně, laškoval se slovy. S myšlenkou napsat knihu si již pohrával na vysoké škole, leč nepřinutil se k pravidelnému zasednutí k pracovnímu stolu, psal jen málo a jen do šuplíku.

Stanislava Zábrodská