Deset mýtů o rušení kojeneckých ústavů
České kojenecké ústavy (KÚ) jsou většinou moderně vybavená zařízení. Děti rozhodně netrpí hladem nebo zimou, mají dostatek hraček a je jim dostupná kvalitní zdravotní péče. Výzkumy však ukazují, že pro nejmenší děti je velmi potřebné navázat pevnou vazbu ke stálé pečující osobě – obvykle matce. Tato osoba je pak dítěti k dispozici a reaguje na jeho potřeby individuálním způsobem. Děti v kojeneckých ústavech tuto možnost – navzdory často obětavému personálu – nemají. Sestřičky mají vždy na starosti zároveň více dětí a navíc se střídají na směny. Dítě tak večer uspává jiná osoba, než která k němu přijde ráno po probuzení. Dítě nevídá sestřičku při běžných činnostech, jaké se odehrávají v rodině, nemůže si tak vytvářet rodinné modely přirozeně – pozorováním a nápodobou – jako tomu je v rodině. Negativní dopady ústavní péče na děti do 3 let popisuje řada českých i zahraničních výzkumů.
Předně platí, že jen menší část dětí v současnosti pobývajících v kojeneckých ústavech má zdravotní handicap či jiné specifické zdravotní potřeby. Podle Ústavu pro zdravotnické informace a statistiky (ÚZIS ČR) mělo pouze 15,5% dětí, které byly v roce 2010 propuštěny z kojeneckých ústavů, nějaký handicap či specifické potřeby.
Již v současné době se pěstounské rodiny starají o děti se závažnými zdravotními problémy a to i bez dostatečných podpůrných služeb. Mezi pěstouny jsou i lidé s odborným vzděláním – lékaři, speciální pedagogové, sociální pracovníci, zdravotní sestry apod. Je zároveň možné pěstouny proškolit v péči o děti s konkrétními potřebami, dát jim domů přístroj, který dítě potřebuje. Je možné, aby odborný zdravotní personál rodinu s takovým dítětem pravidelně navštěvoval a naučil pěstouny poskytovat dítěti potřebnou péči, jakou by dostávalo po zdravotní stránce v kojeneckém ústavu. Zároveň i pěstouni mohou využít terénních služeb rané péče, služeb pro děti se zdravotním postižením atd.
Pěstounská péče na přechodnou dobu je velmi náročná služba poskytovaná 7 dní v týdnu a 24 hodin denně. Je proto správné, že je finančně ohodnocena. Zájemci o tuto formu péče budou procházet procesem náročného prověřování a přípravy. Během této doby odborníci posoudí motivaci zájemců, jejich schopnost sebereflexe, ochotu se vzdělávat a schopnosti poskytovat kvalitní péči. Lidé, kteří mají k pěstounství jen finanční motivaci, nebudou schváleni.
Pěstounská péče na přechodnou dobu není pro každého. Přesto se domníváme, že se najdou lidé, pro které bude tato forma péče přijatelná a vhodná. Loučení se s dítětem a jeho předání do vlastní rodiny či nové rodiny nebude pro pěstouny lehké. Na tuto roli budou pěstouni připravováni, budou procházet prověřováním jejich osobnostního nastavení, motivace a kompetencí a bude jim poskytováno další vzdělávání a další potřebné služby. V zemích jako například Norsko, Švédsko, Dánsko, Holandsko, Velká Británie, Slovinsko, Maďarsko, Slovensko, Polsko či Rakousko již systém pěstounské péče na přechodnou dobu nahrazující kojenecké ústavy funguje. Ve všech těchto a mnoha dalších zemích jsou pěstouni ochotní pečovat o dítě pouze na přechodnou dobu. Domníváme se, že i mezi Čechy se najde dostatek lidí ochotných pečovat o dítě na přechodnou dobu.
Zdaleka ne pro všechny děti, které se v současnosti dostávají do kojeneckých ústavů (přibližně 2000 dětí ročně), bude třeba nalézt jako alternativu ústavní péče umístění v pěstounské péči. Podle pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), kteří provádí šetření v rodinách a mají klíčovou roli v procesu odebírání dětí z rodiny, by řada dětí nemusela být umístěna mimo rodinu, kdyby měl OSPOD více času na práci s rodinou a bylo k dispozici více terénních, ambulantních a respitních služeb pro rodiny. V letošním roce, tj. 2012, dochází k navýšení personálních kapacit OSPODů, pracovníci OSPOD tedy budou mít více času na práci s rodinami, zároveň dochází k rozšiřování dalších podpůrných služeb pro rodiny, ve kterých je dítě ohroženo. Lze tedy očekávat, že se bude stále více dařit pracovat s rodinami tak, aby dítě mohlo zůstat ve své rodině.
Novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí, kterou již přijala vláda, přinese výrazné zlepšení podmínek pro pěstouny – v oblasti finanční, nároků na pomoc, podporu a doprovázení.
Ve společnosti nyní prakticky neexistuje na tomto poli osvěta, neprobíhají aktivní nábory nových pěstounů. Ze zahraničních zkušeností (např. Velká Británie, Skotsko, Polsko…) však vyplývá, že pěstounství může být ve společnosti váženou a smysluplnou “profesí”, kterou si jako své povolání a poslání volí stále více lidí. Již nyní v České republice proběhlo několik kampaní a náborů, které ukázaly, že nové pěstouny je možné najít.
V novém systému budou potřeba odborníci, kteří budou poskytovat služby v terénu – jak rodinám a dětem v ohrožení, tak pěstounům, kteří se budou starat o přijaté děti. Bude to příležitost pro personál stávajících zařízení, který může využít své dosavadní zkušenosti a znalosti, případně si kvalifikaci rozšířit. Budovy stávajících zařízení (kojeneckých ústavů) jsou většinou majetkem kraje, jde často o pavilony nemocnic. Po jejich uvolnění bude na krajích, jak s hmotným majetkem naloží.
Transformaci systému péče o ohrožené děti plánuje Česká republika již řadu let. Doposud se však skutečně jednalo pouze o plány bez dalších konkrétních kroků. Stanovení pevného termínu pro ukončení umísťování dětí do kojeneckých ústavů – do 31.12. 2013 – je nutným krokem, aby všechny složky systému začaly podnikat aktivity k zásadní změně a pomohly dětem vyrůstat v rodinném prostředí – ve vlastním či náhradním. Neznamená to však, že ze dne na den děti umístěné do KÚ zůstanou na ulici. Jednotlivé složky systému musí hledat vhodné umístění pro každé dítě, které je v rodině či rodinou ohroženo.
Náhlá a častá změna místa a pečujících osob samozřejmě není v zájmu dítěte. Záměrem pěstounské péče na přechodnou dobu není dítě opakovaně stěhovat, ale co nejdříve mu umožnit buď návrat do vlastní rodiny, nebo přechod do stabilní formy náhradní rodinné péče. Přechod z péče do péče, pokud k němu bude docházet, by měl být vždy maximálně citlivý vůči potřebám dítěte, načasovaný dle potřeb dítěte a podporovaný ze strany odborníků, kteří přechodem provedou dítě i obě dvě rodiny. V současné praxi ústavních zařízení i nyní existují děti, které vystřídají více ústavů a ani pokud zůstanou v jednom ústavu, neznamená to stabilní prostředí – střídají se směny, v některých ústavech jsou děti přesouvány mezi skupinami, někteří zaměstnanci odcházejí apod. Stabilita ústavní péče pro dítě je tedy pouze zdánlivá. Častým argumentem proti pěstounské péči bývá poukazování na to, že například ve Velké Británii prochází děti velmi mnoha (pěti, osmi…) pěstounskými rodinami. Toto tvrzení není pravdivé. Podle výzkumů z Anglie dochází k selhání pěstounské péče pouze v případě přibližně 7% dětí, které byly umístěny do 5 let věku (a byly sledovány až dalších 15 let). U dětí umístěných do 10 let svého věku dochází k selhání pěstounské péče zřídkakdy.
Výzkumy psychologů a neurofyziologů ukazují, že pro dítě je v raném věku důležité naučit se navázat vztah s osobou, která o ně pečuje. Dítě si tím totiž zajišťuje možnost přežít, získat to, co potřebuje, přivolat si pomoc a pozornost, skrze pečující osobu zažít blízkost, radost, podporu, ochranu, přijetí, lásku, respekt, naladění, limity atd. Pokud má dítě v raném věku možnost se bezpečné připoutat – navázat vztah – s pečující osobou, umí si vytvořit vztah i s další pečující osobou. Pro schopnost navazovat vazby s jinými lidmi je nejdůležitější (a často i nenahraditelné) období prvních měsíců a let života.
Náklady na jedno dítě v kojeneckém ústavu se v současnosti pohybují kolem 35 tisíc korun měsíčně, náklady na pěstounskou péči budou nižší. Finančně nevyčíslitelný je přínos pro děti, které poznají díky pěstounské péči rodinné prostředí, budou se učit rodičovskému chování přirozenou cestou nápodoby, pozorováním a pozorností jejich pečovatelů.
Jan Folda, projektový manažer
S textem vyjádřily souhlas tyto organizace:
