Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí v Poslanecké sněmovně ČR
Novela je prvním krokem transformace systému péče o ohrožené děti. Jaroslava Máliková z občanského sdružení Rozum a cit k tomu říká: „Transformace však neznamená rušení ústavních zařízení. Jejím cílem je naopak využít potenciál pracovníků těchto zařízení a přenést jej do terénu – blíže k dětem a celým rodinám – vlastním i náhradním. Tak, aby děti mohly zůstat se svými rodiči, ve své rodině.“ V případě nejmenších dětí, pro které není bezpečné zůstat ve své rodině, pak transformace znamená vyškolení dostatečného počtu pěstounů, kteří přijmou novorozence i batolata do náhradní rodiny. Pěstouni pak s podporou terénních či ambulantních sociálních, zdravotních a psychologických služeb umožní dětem navázat citové pouto a blízký vztah k alespoň jedné stabilní pečující osobě, zažít rodinu a její každodenní rytmus, rozvíjet jejich potenciál od raného věku. Ten je totiž zásadní pro schopnost vytvářet a udržet smysluplné vztahy, pro rozvoj osobnosti a intelektových schopností člověka. „Před pár dny jsem měla možnost setkat se s příběhem tříletého chlapce a jeho dvouleté sestry, kteří přišli do pěstounské rodiny z kojeneckého ústavu a jejich velkým překvapením bylo, že dospělí mají také svou postel. Že spí. Chlapeček se neustále ujišťoval, čí je to postel a k čemu ji pěstoun má. Nikdy neviděl dospělou osobu, která by spala…,“ uvedla Ria Černá z Amalthea o.s.
Výše zmíněný trend transformace schválila vláda České republiky, když přijala Národní strategii ochrany práv dětí. Česká republika je dlouhodobě kritizována za umísťování dětí do ústavní péče ze strany Rady Evropy, Výboru pro práva dítěte OSN, Evropského soudu pro lidská práva. „Dlouhodobě umísťováním dětí do ústavní péče porušujeme také Úmluvu o právech dítěte,“ připomněl Jan Klusáček z Nadace Lumos, která podporuje změny v systému péče o ohrožené děti také v dalších zemích. V ústavní péči u nás vyrůstá 11 000 dětí, z toho 2000 jsou děti do 3 let věku – a právě ty potřebují rodinu nejvíce. Vinou neexistence preventivních služeb končí v ústavech mnoho dětí pouze z důvodu sociální či materiální nouze vlastní rodiny. Zahraniční zkušenosti s transformací systémů přitom ukazují, že změna je možná. Ve většině okolních zemí včetně Slovenska byla pilířem péče o ohrožené děti ústavní péče. Stejně jako v České republice. Výzkumy neurofyziologů a dětských psychologů a také dlouhodobé studie dětí, které vyrostly v ústavní péči, přinesly přesvědčivé důkazy o nemožnosti zajistit dítěti mimo rodinu to, co ke svému zdravému fyzickému a psychickému vývoji potřebuje. Aby dítě obstálo – ve svém osobním životě i ve vztahu ke společnosti. V sousedních i vzdálenějších zemích se podařilo posílit preventivní služby a maximum dětí tak může vyrůstat v rodině – ve vlastní či v náhradní. To je pro Českou republiku dobrá zpráva – změna je tedy jistě možná i u nás!
Projednávaná novela je postavena na podpoře výchovy dětí v přirozeném rodinném prostředí nebo v náhradní rodinné péči, orientaci na prevenci problémů, zavedení standardů kvality a sjednocení postupů sociálně-právní ochrany dětí a v neposlední řadě na podpoře a profesionalizaci pěstounské péče. Novela vytváří prostor pro zajištění dostatečné nabídky podpůrných terénních a ambulantních služeb pro rodiny, ve kterých je dítě ohroženo. Zároveň podporuje aktivní nábor zájemců o pěstounskou péči, jejich kvalitní odbornou přípravu i průběžné vzdělávání pěstounů. Postupně tak bude dostatek pěstounů schopných poskytnout potřebnou péči dětem, které se z prostředí rodiny dostaly jen na krátký čas (tzv. pěstounská péče na přechodnou dobu), stejně jako pěstounů pečujících o svěřené děti dlouhodobě. Také pěstounům novela garantuje podpůrné terénní a ambulantní služby, které zároveň zajistí i kontrolu výkonu pěstounské péče, a zvyšuje jejich morální a finanční ocenění.
„Cítíme, jak je důležité podpořit změny v celém systému práce s ohroženými dětmi tak, aby se udály v jejich prospěch. Dalším důvodem, proč se neziskové organizace semkly a připravily již zmíněný dokument 10 největších fám, je potřeba reagovat na některé nepřesnosti a nejasnosti, které se vyskytují v médiích v souvislosti s tématem kojeneckých ústavů,“ uvedl Jan Folda z Informačního střediska Mikuláš, které skupinu zúčastněných neziskových organizací koordinuje.
Odborníci z 26 nestátních neziskových organizací veřejnosti a zástupcům odpovědných státních institucí tedy vzkazují: Podporujeme změny v systému péče o ohrožené děti v ČR vedoucí k tomu, aby tyto děti nemusely vyrůstat v ústavní péči. Pokud již musí dojít k odebrání dítěte z prostředí vlastní rodiny, a dítě nemůže zůstat ani v péči širší rodiny, jednoznačně preferujeme pěstounskou péči jako možnost první volby při rozhodování, do jaké formy náhradní péče dítě umístit. Chceme tedy společně s dětmi, jejich rodinami a s kolegy z ústavních zařízení i z terénu hledat cesty, jak zajistit nejlepší zájem každého dítěte. Jsme si jisti, že společnými silami se to podaří.
Nestátní neziskové organizace, které podporují přijetí novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí:
Fakta pod čarou:
Jan Folda, Informační středisko Mikuláš, o.p.s.