Můj dům, můj hrad. Vladimír Franz & Ida Saudková

Foto: Anna Pecková

Výstava v nových prostorách jižního křídla a barokní kaple hradu Špilberk je svým rozsahem výjimečná. Představuje malířskou tvorbu profesora Vladimíra Franze, který je řazen nejen mezi přední české malíře, ale i hudební skladatele a od počátku devadesátých let se stává vůdčí osobností nově se utvářející podoby českého postmoderního dramatu. Svými scénickými kompozicemi ovlivnil tvorbu nejvýznamnějších představitelů nové generace české divadelní režie. Ve svých scénických skladbách uplatňuje principy vlastní teoretické koncepce autonomní role hudby jakožto jedné z určujících složek dramatu.

Vedle tvorby scénické a hudby k projektům filmovým a televizním se věnuje také volné tvorbě. Je autorem monumentálních i komorních hudebních děl, jež zahrnují několik scénických oratorií, zpěvohru, kantáty, písně či madrigaly. Dosavadní vrcholy jeho tvorby představují opery Ludus Danielis a Válka s mloky, opera-oratorium Údolí suchých kostí, 1. symfonie nazvaná Písně o samotách a hudba k baletu Zlatovláska.

Základním tématem výtvarného díla Vladimíra Franze je dvojakost pocitů a představ ve vztahu člověka k přírodě, pomíjivost lidských zásahů do krajiny a postupné mizení stop v nemilosrdně obrodivém kontextu elementární přírodní energie (cyklus Znamení zóny). V posledních letech se zabývá reflexí mnohých modelů dnešního sociálního chování a jejich usvědčování ze směšnosti a pokrytectví, který vyústil v sociálně kritický cyklus.

Vladimír Franz se narodil 25. května 1959 v Praze. Již během svých studií na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (1978-1982) studoval soukromě malbu u Karla Součka a Andreje Bělocvětova, skladbu u Miroslava Reichla a Vladimíra Sommera, dějiny umění u Jaromíra Homolky a dějiny hudby u Jaromíra Kincla. V letech 1981–84 byl spoluzakladatelem, scénografem, výtvarníkem a skladatelem autorského divadla Kytka.

V současné době působí jako pedagog na Divadelní fakultě AMU, kde již mnoho let vede Kabinet scénické hudby a přednáší rovněž na Filmové fakultě AMU. V letech 1996-2000 stál v čele Akademického senátu AMU. Jako pedagog působil i na brněnské FAVU.

Je pětinásobným držitelem ceny Alfréda Radoka (1998, 2000, 2002, 2005 – Znamení kříže, Městské divadlo Brno, 2006 – Amfitryon, Městské divadlo Brno a ceny Divadelních novin (2001).

Fotografka Ida Saudková zůstala věrná klasické černobílé fotografii. Motivem její tvorby je člověk a jeho život, osobnost známá či populární, člověk ocitnuvší se na výsluní nebo okraji společnosti. Na první pohled zaujmou svojí vizáží, jsou odlišní a výjimeční. A nejedná se pouze o přátele, ale i o úplně cizí osoby. Svůj vyhlédnutý model, který v ní vyvolá určitou představu o možném námětu stylizuje – současně s prostředím – do určitého výrazu a pózy. Sama své cykly hodnotí jako poctu všem lidem, kteří nejsou neseni „středním proudem“, ale kteří v sobě našli odvahu odlišit se, žít na hraně.

Z fotografií plných emocí, svůdnosti i provokace vytváří cykly sourozeneckých dvojic (Bratři a sestry), portrétů tanečníků z travesti show (ReMix), portréty osobností ve stylu hollywoodských filmových hvězd 40. let (Café Louvre) či portréty líbajících se dvojic (Žhavé polibky).

Cykly ale nejsou definitivně uzavřenou kolekcí. Se stejnými zajímavými osobnostmi komponuje stávající i nové náměty, vrací se ke starým negativům. V posledních letech některé fotografie koloruje a vytváří barevné koláže.

Pro současnou výstavu byla vybrána tvorba z posledních patnácti let. Záměrně byla koncipována jako pocta mezilidským vztahům a přátelství – na fotografiích jsou lidé, kteří jsou autorce blízcí a které má ráda.

Ida Saudková se narodila 8. srpna 1966 v Kutné Hoře. V roce 1985 absolvovala obor fotografie na Střední škole uměleckých řemesel v Praze, obor portrétní fotografie. Byla asistentkou v ateliéru Jana Saudka. O roku 1987 se věnuje portrétní fotografii profesionálně a s tím souvisí i řada realizovaných výstav doma i v zahraničí.