Sebemilenec
Co způsobí dobře míněný dárek nejlepších kamarádek k narozeninám? Příběh Libuše, které vstoupí do života vysněný Ota, je mrazivým vyprávěním o lásce, závislosti, strachu ze samoty a sobectví. Scénář podle námětu Simony Monyové napsali Eva Papoušková s Filipem Renčem. Autoři se kromě knížky nechali inspirovat i tragickým osudem zesnulé spisovatelky.
V psychologickém příběhu se potkávají dobrosrdečná, důvěřivá, lidi a zvířata milující žena s násilnickým typem muže. Hlavní role režisér svěřil Simoně Stašové a Jaromíru Dulavovi. „Je to bezesporu herecký film, ve kterém jsem vsadil na schopnosti, možnosti a tvůrčí invence obou herců,“ řekl během natáčení letos v létě Filip Renč.
V Sebemilenci hrajete na první pohled samostatnou, zralou ženu, která podlehne násilnickému muži. Dokázala jste si její chování odůvodnit a pochopit ho?
Myslím, že každá žena má v sobě obrovskou zásobárnu lásky. Ani moje postava Libušky, ani Simona Monyová, ani já nejsme výjimkou. Období, kdy děti už jsou velké a matčinu lásku tolik nepotřebují nebo si to alespoň v období vymezování se vůči rodičům na čas myslí, je pro matku velmi bolestné. Pokud nemá partnera, se kterým by tuto nelehkou dobu sdílela, nastává pocit osamění a strachu z dalších dnů. Co bude dál s životem? To je ten moment, kdy žena podlehne pocitu, že láska, která jí možná teď potká, je určitě ta poslední. Pokud se v tomto období zamiluje do násilníka, může si s ní, bohužel, dělat co se mu zlíbí. On totiž, jak známo, je pud rozmnožovací někdy silnější, než pud sebezáchovy.
Už během natáčení jste uvedla, že knížky Simony Monyové znáte. Kdybyste dnes měla možnost se spisovatelkou mluvit, o čem by to bylo?
Tuším, že bychom mohly být kamarádky a je mi líto, že nás osud spojil až tak pozdě, až v době, kdy obě už můžeme jenom varovat svým uměním. Ona knížkami a myšlenkami, které do nich vložila, a já porozuměním a možností její postavy a možná i jí samotnou ztvárnit na filmovém plátně či v televizi. Líbí se mi i její nadhled a humor, se kterým se na svůj osud dívala, který s takovou lehkostí popisovala, jelikož v každé knížce je Simony Monyové kousek. Jsem ráda, že tuto možnost být na čas Simonou Monyovou mi nabídl právě režisér Filip Renč, se kterým jsme si už poněkolikáté, já před kamerou a on za ní, velmi porozuměli. Tento způsob práce má pro mě velký význam.
Proč jste se rozhodl zpracovat téma domácího násilí?
Byla to pro mě obrovská výzva. Mám rád nová témata. Ovlivnila mě i možnost zapracovat do scénáře osud Simony Monyové, byť oklikou. Film v žádném případě není její autobiografií.
Před natáčením filmu jste uvedl, že výběrem herců sázíte na jistotu. Jak sázka dopadla?
Simona Stašová a Jaromír Dulava byli skvělí. Osvědčili se nejen při samotném natáčení, ale i během příprav. O svých rolích přemýšleli, jejich připomínky a nápady jsem akceptoval. Byla to krásná, tvůrčí práce. Je zajímavé sledovat, jak se Simoně podařilo vystihnout proměnu svobodné, samostatné ženy v duševní otrokyni. Jaromír bravurně zvládl tvář bodrého chlapíka i tyrana a násilníka. Hlavní dvojici výborně doplnil Pavel Kříž.
Domácí násilí je velmi aktuální téma. Statistiky o počtu obětí jsou ale velmi nepřesné, protože se lidé bojí na násilníky ukázat…
Právě proto považuji Sebemilence za velice důležitý film. Věřím, že mnoha lidem otevře oči a obětem domácího násilí dodá odvahu od násilníků odejít a vyhledat pomoc.
Sebemilencem Filipa Renče uzavírá Tvůrčí producentská skupina dramatické tvorby Davida Ziegelbauera trilogii na motivy knih Simony Monyové. Všechny vznikly v brněnském studiu a Česká televize je divákům nabízí tři nedělní prosincové večery od 20 hodin na ČT1.
Hana Orošová
Foto: Jef Kratochvil
