Poslanci dali šanci sociálním právům cizinců, ale Okamura vzkazuje: „Hledejte si práci ve vlastní zemi“

V úterý 10. 12. 2013 projednala Poslanecká sněmovna v prvním čtení novelu zákona upravující postavení pracovních migrantů ze zemí mimo Evropskou unii. Novela však nebyla schválena v prvním čtení, jak navrhovala vláda, a jednání o ní tedy budou dále pokračovat. Česká republika totiž musí do 25. 12. 2013 implementovat směrnici Evropské unie o jednotném povolení, která přiznává migrantům a migrantkám pracujícím v České republice a jejich rodinám rovná práva v sociální oblasti. Proti novelizaci se ostře postavilo hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, který zopakoval své xenofobní argumenty – „Nemáme peníze na vlastní nebudeme se starat o cizí.“

Implementace směrnice o jednotném povolení by totiž cizincům měla zaručit např. přístup ke zdravotní péči nebo podpoře v nezaměstnanosti, protože ukládá zajistit rovný přístup k naplnění sociálních práv všem, kteří zde žijí více jak šest měsíců. Rusnokova vláda ale dne 20. 11. 2013 schválila návrh zákona, který cizincům rovná práva upírá a dokonce navrhla, aby sněmovna schválila zákon hned v prvním čtení. Poslanci se však protentokráte zachovali zodpovědně a zkrácené projednání zákona odmítli a přikázali zákon hned čtyřem sněmovním výborům: sociálnímu výboru, výboru pro zdravotnictví, petičnímu výboru a výboru pro bezpečnost.

Tomio Okamura však v diskuzi velmi ostře argumentoval tím, že cizinci, kteří ztratí práci, „mají prostě odjet domů“, protože Česká republika si „nemůže dovolit přijímat sociální migranty“. Tato argumentace se však nezakládá na žádných ověřených faktech. „Podle dostupných statistik MPSV je využívání sociálních dávek migranty téměř nulové, nic jako „sociální migrant“ tedy u nás neexistuje a Tomio Okamura opět pouze hraje na populistickou notu,“ upozorňuje Marie Heřmanová ze společnosti Člověk v tísni.

„Pokud chce někdo v České republice pracovat a je tu pro něj skutečně legální práce, na kterou nejsou k dispozici občané České republiky, tak ať tu bez zbytečných překážek a byrokracie pracuje a platí daně. Pokud tu ovšem už práce nebude, tak podle našeho názoru nezbývá, než aby si takový cizinec hledal práci v jiné zemi,“ řekl Okamura doslova.

„Pan Okamura mentálně uvízl někde v padesátých letech, kdy v západní Evropě zkoušeli tzv. gastarbeiterský model: „cizinče, přijď pracovat, ale až tě nebudeme potřebovat, vypadni“. Tato představa ale selhala, protože cizinci neodešli, pouze to prohloubilo problémy s integrací,“ říká k tomu Pavel Čižinský z Multikulturního centra Praha. Podle něj dnes Evropská unie prosazuje integraci cizinců, a to již od počátku jejich pobytu. „Česká republika nemusí přijímat cizince na práci, ale pokud je už přijmeme, musíme jim dát rovná práva. Toto však část našich politiků nechápe,“ dodává Čižinský.

Dnes cizinci rovná práva nemají – a Tomio Okamura tedy při své konstrukci „sociálního migranta“ operuje s podmínkami, které neexistují. Linda Janků z NESEHNUTÍ k tomu uvádí: „Migranti a migrantky ze zemí mimo Evropskou unii, kteří v České republice pracují a nemají trvalý pobyt, jsou v České republice systémově diskriminováni v oblasti podpory v nezaměstnanosti a zdravotního pojištění.“ Ačkoli cizinci pracující v České republice odvádí ze mzdy daně a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, nemohou v případě ztráty zaměstnání vstoupit do evidence uchazečů o zaměstnání a brát podporu v nezaměstnanosti. A ačkoli odvádí ze mzdy pojistné na veřejné zdravotní pojištění, tak v případě ztráty zaměstnání toto pojištění ztrácí a musejí si koupit pojistku od komerčních zdravotních pojišťoven.

„Někteří poslanci, jako je například Tomio Okamura, však nejen že nerespektují povinnosti, které pro Českou republiku vyplývají z práva Evropské unie a odmítají, aby byla směrnice o jednotném povolení do českého právního řádu implementována, ale požadují dokonce ještě další zpřísnění současné – již tak nevyhovující – situace,“ dodává Janků.

Stejně jako nepatří do senátu ani do poslanecké sněmovny rasistické a xenofobní výroky namířené na romskou menšinu, neměli bychom tolerovat ani populistické a xenofobní výpady proti migrantům. I kdybychom byli ochotni tolerovat obyčejnou lidskou slušnost a dodržování základních lidských práv (mezi něž by mělo patřit i to, že pokud zde někdo pracuje a odvádí daně, stát se o něj postará, pokud z nějakého důvodu již nebude moci pracovat), výroky Tomia Okamury nedávají smysl ani z ekonomického hlediska – česká populace stárne a migranti jsou ekonomická síla, kterou Česká republika potřebuje a do budoucna bude potřebovat stále více.

Nevládní organizace budou i nadále pokračovat v úsilí o zrovnoprávnění cizinců. Největší důraz přitom kladou na otázku zdravotního pojištění cizinců, s cílem začlenění cizinců, kteří zde dlouhodobě pobývají, do veřejného zdravotního pojištění a ukončení nefunkčního a dlouhodobě kritizovaného systému komerčního zdravotního pojištění (viz www.zdravotnipojistenimigrantu.cz).

Pavel Čižinský, Multikulturní centrum Praha