Světová jevištní premiéra polozapomenutého mystifikačního baletu USPUD Erika Satieho
Premiéra: 19., 20. a 21. května
ProART Company a Martin Dvořák se ve své tvorbě zaměřují na netradiční scénická uvádění děl vážné hudby. Po předchozím uvedení projektů s Filharmonií Brno – Foreign Bodies a Stravinského Příběhu vojáka či komorních inscenacích Beethoven – Tolstoj – Janáček: Kreutzer Sonata a String Quartets – se ve svém dalším dramaturgickém směřování ProART rozhodl pro uvedení křesťanského mystického či mystifikačního baletu Erika Satieho USPUD.
Uspud je hudební divadlo vzniklé v roce 1892 a autorem označené za “křesťanský balet o třech dějstvích” s textem J. P. Contamine de Latoura. Dodnes však není jasné, v jakém smyslu měl být text v baletu prezentován, není jasná ani žádná přímá vazba k partituře. Existuje několik koncertních verzí, kdy je text volně recitován přes hudbu či naopak uveden pouze projekčně na plátně. Text totiž není komponován k notám ani do rytmu. Pouze je a vybízí k volnému režijnímu a interpretačnímu zpracování.
Uspud byl původně zamýšlen jako stínohra pro uvádění v nočním klubu na Montmartru. Satie ho zde nakonec opravdu uvedl, ale není nikde doloženo v jakém či zda vůbec v nějakém scénickém pojetí. Uspud byl poté představen jako skladba řediteli pařížské Opery, ten ji však pro scénické uvedení zamítl. Uspud je totiž podivná a komplikovaná skladba, parodie a vážný akt současně, neúplné a “neproveditelné” konceptuální gesto.
Co jím Satie zamýšlel, není zřejmé. Hudbu totiž není možné hrát na nástroje uvedené v partituře. Dílo je často vnímáno jako parodie na operu a tehdejší wagneristický gesamtkunstwerk. Text může být vnímán i jako parodie, pocta či variace na Flaubertův text Pokušení svatého Antonína. Jako ukázka ironického podtextu díla může posloužit část prvního dějství, označené jako “zvuk trubky”, komponované však pro smyčcový kvartet. (!)
V druhé části večera bude uvedena choreografie Emoticon s hudbou současného hudebního tělesa Piano Interrupted Tomase Hodge a Franze Kirmanna stejně jako Satieho nejznámější skladby Gymnopediés.
Koncept choreografie se nese ve střetu nového a starého, současného s minulým. Stejně jako budova vily ve své době radikálně změnila vnímání a estetiku architektury, je i zde hudební kompozice střetem moderní klavírní skladby 20. století s tou současnou. Klavírní akustická skladba tu naráží na elektronické kompozice 21. století a láme se do nového tvaru, bližšího posluchači dnešní mladé generace. Oba interpreté – Irene Bauer a Martin Dvořák – zde hledají možný dialog mezi pevnou strukturou Satieho partitury a zvukové volnosti Hodge a Kirmanna. Ve svobodném sevření stěn vily jde o profesní zpověď dvou výjimečných osobností tanečního divadla. Dialog akustických nástrojů – klavíru a smyčců – s elektronikou tu stojí jako výchozí bod pro jevištní dění, které v sobě nenese potřebu narativnosti ani jiné dějové sdělnosti, nýbrž emocionálního naplnění pohybového a hudebního vyjádření. Posledním aspektem je živý doprovod Richarda Pohla, který kromě interpretace Satieho skladby hledá vlastní přístup, jak vstoupit do živého dialogu s reprodukovanou hudbou, resp. se samotnými tanečníky. Půjde tedy současně i o “střet” živé a nahrané hudby.
Ojedinělost projektu je umocněno premiérovým uvedením ve Vile Tugendhat v Brně, která tak poprvé v novodobé historii nabídne své prostory pro realizaci tanečního projektu a nepřímo tak odkáže k době minulé, kdy na témže místě byla provozována taneční škola. Není to tedy poprvé, co tanec do vily zavítá. Představení bude dále uvedeno v Praze, Bratislavě, Budapešti a Drážďanech.
Na projektu se bude podílet kromě choreografa, režiséra a interpreta Martina Dvořáka také klavírista Richard Pohl, herec Městského divadla Brno Aleš Slanina a tanečnice ProART Company Irene Bauer. Kostýmní návrhy budou dílem výtvarnice Jindry Rychlé.
Vstupenky v ceně 300 Kč lze rezervovat na emailu: info@tugendhat.eu nebo telefonicky na čísle: +420 515 511 015.
Kapacita jednoho tanečního vystoupení je 30 diváků.
Alena Pajasová
