Výstavní cyklus k poctě Dalibora Chatrného se uzavírá dílem Rudolfa Fily
Malíř, grafik a ilustrátor Rudolf Fila se narodil v Příbrami na Moravě, v těsné blízkosti Vysokých Popovic, odkud pochází i Dalibor Chatrný. Oba umělci se velmi záhy sblížili a živé kontakty udržovali i po roce 1952, kdy Rudolf Fila odešel studovat do Bratislavy, kde se poté trvale usadil. Příbram a Vysoké Popovice zůstaly pevným bodem pro oba umělce, sem se často vraceli, zde se nadále setkávali.
Vystavovat začal Rudolf Fila od roku 1961. Informelně orientovaný projev kombinující malbu s asambláží pro Filu znamenal důležitou fázi hledání nových vyjadřovacích možností a cestu k abstraktní formě. Od druhé poloviny šedesátých let 20. století se stala hlavním výrazovým prostředkem Filových obrazů a kreseb samotná linie, a do popředí umělcova zájmu vstoupila metoda přemalby neboli výtvarné transkripce. Tyto dva fenomény umělec s velkou invencí rozvíjel po celou svoji tvůrčí dráhu. Vedle přemaleb vlastních děl se zaměřoval na výtvarné zásahy do nalezených předloh – ať již tištěných reprodukcí nebo originálních děl jiných autorů. Paralelně rozvíjel také přístup výtvarného zásahu do knižních publikací – do obrazové části i textu – a dospíval tak ke svébytným interpretacím knihy. V osmdesátých letech začal ve Filově ateliéru vznikat známý cyklus obrazů s tématy zvětšených detailů ženského těla, v nichž umělec stavěl hladkou malbu neutrální tělové barvy do konfrontace s výrazně barevnými pastózními vstupy.
Výstava v Muzeu města Brna se na jedné straně zaměřuje na umělcův zájem o princip přemalby, na straně druhé prezentuje kresby pastelem soustředěné na záznam silových procesů vznikajících tažením pigmentu po papírové ploše a na téma otisku. Do prvního okruhu patří cyklus přemaleb identických litografických listů brněnského malíře Františka Malého z roku 1945, který Fila zpracovával v roce 1987. Další ukázkou jsou výtvarné transkripce kalendářových listů s reprodukcemi děl Mistra Pavla z Levoče vytvořené v roce 1998. Druhý okruh představují kresby pastelem, výsledný barevný záznam zde nevznikl tradičním kreslířským přístupem, ale tak, že částečně rozdrcený pigment různých barev umělec uchopil do hadříku a táhl po papírové ploše. Jednotlivé částečky a hrudky pigmentu se rozetřely do rovnoběžných linií, jejichž intenzita stoupá a slábne, struktura stopy je plná, konzistentní, jindy křehká a průsvitná propouštějící povrch papíru. V určitých případech umělec dospěl k využití metody frotáže, kdy papír podložil strukturovaným podkladem, takže se v lineárním systému vynořila pravidelná rastrovaná struktura – někdy kresebná jindy dokonce reliéfní a perforovaná. Do okruhu kreseb pastelem patří i soubor školních figurálních studií, které umělec v roce 1954 vytvořil a o téměř čtyřicet let později přetvořil barevnými lineárně strukturálními vstupy, úsečnými nebo vlnícími se v dynamickém gestu figurou. Výraznou podkapitolu pastelových kreseb pak představují kresebné realizace s otiskem umělcových dlaní, které záznamu dodaly pevnou formu lidské ruky.
Martina Šmídtová
