Zemřel pedagog JAMU, znalec německého a polského divadla docent Jan Roubal
Významný divadelní teoretik, překladatel a vysokoškolský pedagog se narodil 25. 10. 1947 v Broumově. Zde vyrůstal a zde ho jako mladičkého středoškoláka ovlivnilo Fialovo Kladivadlo. Doc. Jan Roubal následně vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor čeština – dějepis a později i polonistiku. V letech 1973–1990 působil jako vedoucí literárně dramatického oboru LŠU V. Ambrose v Prostějově, v letech 1984–1990 ve stejném oboru i na LŠU Žerotín v Olomouci. Působil jako pedagog na FF UP v Olomouci na katedře divadelních, filmových a mediálních studií (1990–2007). Disertační práce (Ph.D.): Tři studie k současnému alternativnímu a autorskému divadlu a herectví (1995). V oblasti amatérského divadla založil a vedl soubory Divadlo na dlani (1976–1981), Takydivadlo (1983–1989; oba na LŠU Prostějov) a Pardón 1985–1991 (DK Sigma Olomouc), často působil i v soutěžních porotách.
Na Divadelní fakultě JAMU v Brně byl v letech 1990–1998 odborným asistentem v ateliérech činoherního herectví a dramatické výchovy. V roce 2007 se na brněnskou akademii vrátil a působil zde jako vědecký pracovník v Kabinetu pro výzkum divadla a dramatu, věnoval se výuce doktorandů a vyučoval rovněž v ateliéru Divadlo a výchova. V roce 2010 se habilitoval prací Hledání souřadnic a kontextů divadla. Příspěvky k současné německé divadelní teorii, k jejím otázkám, možným výzvám a inspiracím. Umělecká rada Divadelní fakulty JAMU doporučila jeho jmenování profesorem oboru dramatická umění, jeho jmenovací řízení však už zůstalo nedokončené.
Hlavním předmětem Roubalova zájmu byla oblast teorie divadla, zabýval se však současně i problematikou autorského a studiového divadla. Jeho badatelský přínos a význam souvisel také s tím, že byl vynikajícím znalcem německého a polského divadla a teatrologie, zejména jejích současných tendencí. Rozvinul spolupráci s předními teatrology obou zemí a průběžně seznamoval české prostředí progresívními metodologickými přístupy a tendencemi.
Luboš Mareček
