Višňový sad v premiéře na Provázku

Višňový sad Antona Pavloviče Čechova v premiéře 16. listopadu 2012 na velkém sále Divadla Husa na provázku.

Obsazení:

Čechov patří k nejuváděnějším světovým dramatikům na českých jevištích, Višňový sad byl od roku 1945 na profesionálních domácích scénách uveden téměř padesátkrát. Proto je k Čechovově poslední hře, již napsal ve čtyřiačtyřiceti letech a uvedena byla poprvé roku 1904, třeba přistupovat znovu a znovu nově. Jsme přesvědčeni, že dramatik psal o svých současnících, o době, kterou žil, a o lidech, s nimž ji žil. Autor, který změnil divadelní tvorbu, se vyznačuje množstvím podtextů, nedořečeností, či věcí řečených opačně, jeho figury nekonají, ale žvaní, a často říkají opak toho, co chtějí nebo co si myslí. Jenže my jsme o víc než století dál.

Slova už nic neznamenají, žijeme v době obrazů, které dokážou skryté významy nést stejně dobře jako kdysi slova.

Inscenace Višňového sadu, v němž byl původní text značně redukován, aby byl nahrazen obrazivým jazykem, je však Čechovovu dramatu stejně tak věrná – nejde jí totiž o nic míň než o zachycení někdejších strachů, pádů a útěků, jak o nich Čechov psal.

Pokusili jsme se hru zbavit veškerého nánosu sentimentu, melancholie, a tím i jakéhosi odstupu, odsunutí kamsi na polici nostalgicky připomínané sice, ale pořád – veteše. Přistoupili jsme k příběhu u Raněvské, která se z Paříže vrací kamsi na venkov, do svého rodinného sídla, stejně nelítostně, jako k ní ve své době – a svými prostředky – přistoupil autor. Současnou Raněvskou prchající před sebou samou do náruče maloměstského šklebu, ženu milující, ale i nenávistnou, silnou a slabou zároveň, ztělesňuje ve všech její rozporech Petra Bučková, jejím protihráčem, Lopachinem, který v našem výkladu ztratil tradiční rysy buranství, bude Robert Mikluš.

Pokud se Višňový sad tradičně vykládá jako střet starého a nového světa, pak ten náš je mnohem spíš střetem nenaplněných očekávání a tragického sobectví.

Jan Mikulášek inscenuje Čechova již po druhé: v roce 2006 připravil v ostravském Divadle Petra Bezruče Tři sestry. Se souborem divadla Husa na provázku se setkává opakovaně: na repertoáru je stál ještě jeho Doktor Faustus.

Alžběta Nagyová

Foto: archiv Divadla Husa na provázku