James Reindeer v Brně
Upozornění pro hipstery vychované Fullmoonem: tohle není Astronautalis ani Bleubird. Tohle není New York, nejsou to kovbojové z Texasu ani honáci dobytka z maďarských pust. Bavíme se o post-apokalyptickém Londýně (jo, apokalypsa už byla, čekání na novou je jenom schovávání se před realitou) v roce 2012, hudebním multikulturalismu a pravdě spojenou s možností nelhat sami sobě. Reindeer nepracuje jenom s vymazlenými beaty a svojskou elektronikou. Banjo, housle a zabijácká flow. V pozadí se rodí atmosférické prostředí pro akademickou rozpravu s kamarády z učňáku, přičemž pokud jsi moc nepřebral tak víš, že vítr není přítel, ale spíš dohlížeč nad tvým nuzným jednáním. A Reindeer je průvodce, který nenabízí spásu ani zaručeně barevné fotky z rodinného výletu. Ze začátku je možné spočinutí, ale garance toho, že se sám zvedneš a půjdeš dál je nenapadnutelná. Melancholická forma, které neunikneš, ale stejně ti nedovolí, aby ses vrátil zpátky. Inspirační zdroje nehledej v současnosti, ale zkus si doplnit vzdělání se jmény jako je Goldie a jemu podobní. Rave a revize toho nejlepšího, co nám daly britské ostrovy v době, když Oasis bořili žebříčky prodejnosti. Pořád je to hip-hop, jenže náš hip-hop.
James Reindeer se nesnaží o poučení ani nechce, abys naslouchal. Jako jeden z mála si uvědomuje, že popis znamená transformaci reality do symbolů jazyka. Nutná redukce, ale smysluplný výsledek. V neutěšeném prostředí neustálých návratů a alibistických smutků je to dobrá nabídka. A pokud mu dáš šanci, nic neztratíš a možná něco získáš.
Dost smyslu dávají i Kyklos Galaktikos, většině lidí asi neznámý pojem. Objevili jsme je na konci loňského roku a je to nejnadupanější hiphop, jaký tu kdo za poslední roky udělal, a to ze tří důvodů: 1) je cítit, slyšet i vidět, že si to borci dělají 100% po svém, 2) tématika jejich textů je neotřelá, zpracování vtipné a zároveň vraždící, a za 3) jsou to (aspoň podle jednání) spoko lidi náchylní ke všemu od vraždy prezidenta po zdolání Himáláje v sandálech. Je to české a měl by z toho radost Jaroslav Hašek i František Gellner – literární kvalita textů KG jde pak ruku v ruce se surovým útokem beatu na solar plexus každé zkažené duše – zkaženost zůstává, ale už nechutná jak neošetřovaný zub. KG hlodají hlavy jako pes, kterému dlouho nedali maso, jsou k jádru, na dřeň, sofistikovaně a hrubě, a přitom s nonšalantní elegancí.
Tohle je nejlepší česká kapela letošního roku. Po všech stránkách i nestránkách.
