Kluci ze sokolovny na Eurovizi

Cestu na dálný sever pochopili všichni – včetně Arménie. Záplava evropského diska s alegorií na přihlouplou národní hrdost. Jenže ta se na rozkaz demokraticky nosit nemusí. A navíc o zpěv a muziku vlastně nešlo.

Eurovize byla ohňostroj bezstarostné kabaretní zábavy s technicky nadčasovou kulisou. Nezapamatoval jsem si jediné telefonní číslo. Před soutěží ani po ní. Nebyl jsem sám, kdo rozladěně zíral na spojení bulharsko-tureckých prvků v doprovodu prapodivných taneční kreací.

Zase tak zklamaný jsem, upřímně, nebyl. Evropská nadnárodní vize se blýskla jen fajnovým publikem, v němž se za úsměvů zvedaly severské vlajky. Do toho technařská bulharská lidovka. Všichni to pochopili!

A na takovou scénu vstoupil Kabát. V hale nadusané národy bývalé Jugoslávie a seveřanů, kteří se snažili lopotně prodat to, co by v Česku v sokolovně bylo úplně v pohodě a na jistotu. Holt doba je zlá. Příště nikam nejezděte. Leda byste měli stříbrné skafandry, repertoár: islámský soul z playbacku… azurově modré klobouky s naší vlaječkou…

Borek Hřebíček, máj 2007