Divadelní svět Brno 2011 v HaDivadle

Základní dramaturgická linie každého ročníku bude opřena o žijící divadelní (i etickou) osobnost a její občanský postoj realizovaný skrze (či i skrze) divadlo, ve smyslu občanská společnost (civic society) – občanské divadlo (civic theatre).

Pro ročník 2011 se touto osobností stal jeden z nejuznávanějších světových režisérů a divadelních reformátorů – Peter Brook.

Jako hlavní motto divadelní přehlídky byl vybrán citát ze Shakespearovy hry Hamlet: „Být připraven, toť vše.“

Představení v HaDivadle

Mladý navarský král a jeho tři pánové založí akademii, v níž se chtějí věnovat studiu umění a věd. Král je proto donutí, aby podpisem stvrdili přísahu, že budou po tři roky žít bez jakýchkoli „radostí ducha“ – to znamená pít a jíst jen minimálně, málo spát, hodně studovat a především: žádné ženy! Sotva se pánové k asketické řeholi upíší, přijíždí na navarský dvůr francouzská princezna se třemi svými dámami. A všechny jsou krásné, chytré a především zcela neodolatelné…! No a když se do toho všeho ještě připletou místní paní profesorka, farářka a jeden výstřední Španěl, kteří jakoby vypadli z italské komedie dell´arte, bude o zábavu postaráno! Shakespearův tanec slov, spontánně hravá a dravá komedie, velká hostina jazyka, gejzír vtipnosti – tím vším by se dala charakterizovat duchaplná komedie Marná lásky snahy. Aby byl zážitek z „hudby slov“ dokonalý, zpívá se, tančí a taky hraje v rytmu blankvers!

Mocenská zaslepenost brání často rozpoznat opravdovou lásku. Střet ženského a mužského světa, dcery s otcem, ve strhující formě. Dvojice světově protřelých performerů si získala světové renomé především díky spolupráci s Jiřím Kyliánem. Kombinace klasické techniky a precizně zvládnuté improvizace činí z představení Queen Lear fantastickou variace na shakespearovské téma.

Jeden z nejznámějších milostných příběhů v historii světového dramatu. Při psaní vycházel Shakespeare z básně anglického básníka Artura Brookea a všeobecně známé látky o dvou milencích, která byla zpracována již ve starém Řecku.

Dnes je již příběh dvou znepřátelených rodů, Kapuletů a Monteků, notoricky znám, nicméně nás stále dojímá a vyzývá k novým a novým interpretacím a ztvárněním.

Fidèle à l´èclair. Tělo strašáka je složeno z mnoha děsivých znaků (podobně jako vojáci), všechny tu jsou za účelem polekat děti. Jeho role často spočívá v tom, že nás varuje před nebezpečnými momenty nebo místy.

Babil. Tělo vyrůstající z vrcholu vlastního chaosu, jeden by řekl: neseno na údech spletité nemoci. Pokřivená identita, proražená myšlenka, řeč plná děr, uplatňovaná od zrodu jazyka.

Havran. Věrný strážce opuštěných polí, jehož přežití závisí na nepřetržitém sebe objevování. Připomínající rovněž pokusy o odmítání naší moderní doby, kde není jiné možnosti, než zkoušet to se strašáky bližšími k přírodě.

Jan Havlice, dramaturg HaDivadla