Komorní opera Hudební fakulty JAMU připravuje slavný titul o potrestaném prostopášníkovi
Novinku Hudebně-dramatické laboratoře JAMU, jak zní podtitul Divadla na Orlí, připravili posluchači oborů Operní zpěv, Hudební manažerství a nechybní zde ani hosté. Na tři desítky posluchačů akademie tvoří Janáčkův akademický orchestr Hudební fakulty JAMU, který představení doprovází a který diriguje Pavel Šnajdr. Inscenaci režíruje Marek Mokoš, kostýmy a scéna jsou dílem Ivany Mikloškové.
Nepochybnou zajímavostí bude v Mokošově inscenaci metaforická a symbolická scéna inspirovaná slavným obrazovým triptychem Zahrada rozkoší od Hieronyma Bosche. Výprava podle tvůrců pomůže vyzvednutí emocionality postav. „Z Boschova obrazového triptychu využíváme čtyři výrazné motivy. Jako hlavní scénické prvky a symboly nám poslouží květy vlčího máku a jeho zrníčka, dále jahody a symbol červů,“ uvedl Mokoš. Rudé máky jsou tady podle něj symbolem ženy, opia, rozkoše, podobně jahody sloužily geniálnímu malíři jako symbol erotiky a vzrušení. Ve zhruba dvouhodinové inscenaci se vystřídá zhruba dvacet zpěváků.
Chystaná studentská inscenace je vlastně Mozartovou pražskou verzí slavné opery z roku 1787, která končí propadnutím hlavního hrdiny peklu. V Mokošově režijním konceptu ale skončí v pekle nakonec všichni hrdinové. „Pomůže nám k tomu elegantní scénické řešení za použití spirály,“ prozradil režisér, který sám je vystudovaný operní zpěvák.
„Inscenační zpracování se soustředí na psychologické prokreslení postav a konfliktů v příběhu sebezničující svobody, rebela, pro něhož neplatí žádná pravidla ani konvence. Těžištěm je pro nás samotný závěr opery – peklo. Co to však peklo je? Kdo v pekle je? Odpovědí na tyto otázky je jednoduchá definice pekla. Člověk má peklo sám v sobě. Žije v člověku samotném, který se radikálně uzavírá sám do sebe a ocitá se tak v poutech svazující a zničující „svobody“. To vše u postav v opeře Don Giovanni vyvolává závislost. Závislost je touha něčeho dosáhnout pro svůj dobrý pocit. A to je pro člověka zničující. Všechno začíná zdánlivě lákajícím pocitem svobody, který se ve výsledku ukáže jako nesvoboda, či zajetí, neboť zjistíme, že člověk se stává otrokem sebe samého. A tento jednoduchý princip se budeme snažit odkrýt u jednotlivých postav,“ komentuje režisér Marek Mokoš. Pro posluchače bakalářského studijního programu Operní režie bude inscenace Mozartovy opery Don Giovanni absolventským výkonem.
Vstupenky na všechna představení je možné rezervovat na e-mailové adrese: komorni.opera@hf.jamu.cz .
Opera zvučná a velká jako samotné jméno jejího tvůrce. Byla napsaná na objednávku a premiérovaná v pražském Nosticově divadle přesně 29. října 1787. Nepochybně jedna z nejslavnějších oper historie je dodnes uváděná na operních scénách celého světa. Tento pilíř světové operní literatury se opírá o jednu z nejvýznamnějších literárních předloh od Moliéra, kterou se následně inspiroval i libretista Lorenzo da Ponte.
Dvouaktová opera, odehrávající se v 17. století ve španělské Seville neuchvacuje jen svým textem, ale zejména hudební partiturou, kterou se tomuto klasicistnímu velikánovi podařilo přesáhnout rozměr a ideologii celého příběhu, díky tomu je povýšil na hlubší psychologii. Dílo nám tak poskytuje pohled na člověka, který si je sám svým pánem, nemá zábrany a dosahuje všeho, nač si vzpomene.
Luboš Mareček
Foto: Jana Melišková (Donna Elvíra) a Roman Hoza (Don Giovanni)
Zkouška Janáčkova akademického orchestru
