Premiéra autorské inscenace Jiřího Havelky a HaDivadla: Svět v ohrožení
Svět v ohrožení je druhou inscenací z dramaturgického cyklu Konec civilizace?, který je reakcí na popkulturní fenomén „2012“, kdy je celý svět doslova zachvácen různými vizemi konce či apokalypsy. A už nezáleží, zda jsou tyto vize produkty konspiračních teorií, pochybných proroctví anebo výsledky racionálních úvah nad stavem dnešního světa. Ostatně ani nám nejde o odpověď na otázku, zda civilizace skončí nebo neskončí. Spíš se ptáme, proč se nyní společnost tak často obrací k motivům zániku? Z čeho vyrůstá obecná lidská nespokojenost se stavem našeho světa?
Svět v ohrožení tematizuje hrozbu ekologické katastrofy v podobě hromadného vymírání včelstev, jehož jsme v posledních letech svědky, ale také tajemství a mystérium života včel jako metafory základních lidských otázek a limit racionálního myšlení.
To Bee or not to Bee. Symbolické divadlo.
Albert Einstein kdysi prohlásil, že „pokud by ze země zmizely včely, zbývaly by lidem čtyři roky života.“ Není nutné o tom pochybovat: včely opylují většinu rostlin po celé zeměkouli, bez opylení neuzrají plody, bez plodů není nových stromů, obilí, trav nebo květin, bez zeleného není ani pastvin a bez pastvin zas není zvířat. Potravní řetězec je přetržen. V poslední době se na celém světě děje zvláštní věc: obrovská množství včelstev záhadně mizí. Včelaři přicházejí ke svým úlům a nacházejí je téměř prázdné, v plástvích medu sedí jen pár dělnic a stará královna, která, podle tisíciletých zvyklostí druhu, měla na jaře odletět a úl přenechat královnám mladým, jež zplodí novou generaci. Celé úly tak pomalu a nevyhnutelně vymírají. Západní věda už našla pojmenování tohoto jevu – Colony Collapse Disorder, syndrom rozpadu včelí kolonie – ale odpověď na otázku, proč to včely vlastně dělají, zůstává záhadou. Včely, které provázejí všechny civilizace – minulé i tu současnou -, jsou nám samozřejmé a tak nějak je známe: líbí se nám, když bzučí na jarní louce nebo se vztekáme, když nám v létě u rybníka lezou do šťávy. Ale jak říká Maurice Maeterlinck: „Pozorujeme je, jak chvátají z květu na květ, pozorujeme chvějný shon úlu, toto živobytí zdá se nám tak prostým a jako jiná omezeným na pudové pečování o potravu a plemenění. Nechť ale oko jen se přiblíží a snaží přesvědčiti. A ejhle – úžasná složitost nejpřirozenějších fenoménů, záhada inteligence, vůle, sudby, cíle, prostředků a příčin, nepochopitelná ústrojí nejnepatrnějšího konu života.“
Nahlédněme tedy do mystéria včelího úlu, do světa včel, který se podřizuje tajemným zákonům života. Dokážeme tyto zákony odhalit a pochopit? A bude nám k tomu stačit racionální myšlení, které naše západní civilizace tak velebí? Nebo už vědecké poznání dosáhlo svých limit? Jsou zásahy člověka do životního prostředí tak nezvratné, že příroda začíná brát věc do svých rukou? Na všechny tyto otázky se ptá autorská inscenace Svět v ohrožení. V hlavních rolích: včely.
Název Colony Collapse Disorder by se do češtiny dal přeložit jako nemoc nebo syndrom zhroucení včelstev, setkat se ovšem můžeme i s označením syndrom zmizení včel. Jde o jev, kdy včelstvo nevysvětlitelně ztrácí své dospělé jedince. V úlu zůstane jen královna, larvy a několik mladých včel, které vykazují ztrátu chuti k potravě. Navíc se postiženým úlům vyhýbají ostatní včely, predátoři a škůdci, jako např. zavíječ voskový, i když v podobných případech zničeného včelstva vykrádají jejich zásoby medu a pylu. Úkaz CCD jako takový byl poprvé popsán v roce 2006, ovšem případy úhynu včelstev s příznaky CCD byly zaznamenány už před rokem 2004. V USA, které jako první začaly zjišťovat tento jev, se včelaři začali domáhat řešení, když v zimním období na přelomu roku 2006/2007 byly ztráty včelstev zvláště těžké a rozsáhlé. Několik zkušených včelařů hlásilo dokonce 80% – 100% ztráty . Průzkum v USA v období podzim 2007 až jaro 2008 ukázal, že byla zaznamenána celková ztráta 31,6 % včelstev, což představuje nárůst o 11,4 % ve srovnání s předešlým rokem. Včelstva s příznaky CCD měla celkovou ztrátu 40,8 % včelstev, zatímco včelstva bez syndromu jen 17,1 %. Odhaduje se, že celkově uhynulo 0,75 až 1 milion včelstev z 2,44 milionů. V této době už začínají hlásit velké ztráty i Austrálie, Brazílie, Kanada, Čína a i Evropa.
(Tereza Pechová, PřF MU)
V nedávné době se včelařství muselo radikálně změnit, aby se vypořádalo s příchodem roztoče varroa, včelího parazita. Nyní s hrozbou CCD (Colony Collapse Disorder) a jinými nevysvětlitlenými úhyny včelstev se včelaři ale musí stát bdělejší a používat biotechnologie z důvěryhodných zdrojů, aby zabránili včelařské katastrofě. „Ačkoli mělo špatné počasí významný dopad na sníženou úrodu medu ve Spojeném království v řádu asi 30-50 %, je tu ve hře něco složitého,” řekl Dr. Max Watkins, technický ředitel u Vita (Europe) Ltd. „Nikdy předtím jsem neviděl tolik paradoxních výzkumných zjištění a nahodilých zpráv ve včelařství. I když pevně věřím, že varroa je v jádru problému, souhra jiných faktorů je zatím pro včelaře matoucí a udivuje nás, že uvádí do zmatků také výzkumníky. Odpovědi mohou přijít pouze na základě důkladného vědeckého přístupu. Vyšetřování je v běhu po celém světě a je podezíráno mnoho podezřelých a spolupachatelů, ale jasná představa uniká.“
(z webu Fascinovaný včelař)
Kdo přírodu bedlivě pozoruje, tomu nelze neviděti, že jest v přírodě jakási vůle, směřující k tomu, by jedna část hmoty byla vznášena k stavu jemnějšímu a snad lepšímu, by povlovně pronikala její vnějšek fluidem plným taje, jejž nazýváme nejprv životem, pak pudem a napotom inteligencí; by zajistila, zařídila, usnadnila existenci všeho, co dovede vzplanouti pro kterýsi neznámý cíl.
Jisto jest jen to – a vůbec jen to je ve všem našem vědění jisto –, že nalézáme, že v těch a v těch okolnostech se včely chovají ke své královně takovým a takovým způsobem. Ostatní je tajemství, o němž nemožno než činiti dohady, více neb méně se zamlouvající, více neb méně případné.
My rovněž nepodrobujeme se než nezbytnostem, touze po rozkoši neb hrůze, utrpení, a to, co nazýváme naším rozumem, má týž původ a totéž poslání jako to, co nazýváme pudem u zvířat. Konáme jisté skutky, jichž účinky se domníváme znáti, podléháme jiným, jichž příčiny domníváme se lépe pronikati než včely; avšak nehledě k tomu, že tento předpoklad nespočívá na ničem pevném, jsou tyto skutky pranepatrné a řídké vzhledem k ohromné spoustě ostatních, a všechny, nejznámější a nejneznámější, nejmenší i nejvelkolepější, nejbližší a nejvzdálenější dějí se v hluboké temnotě, v níž jsme bezpochyby asi právě tak slepí jako to předpokládáme o včelách.
Lucie Drlíková
Foto: Lukáš Smýkal
