Slavný otec – slavná dcera! Josef Svoboda a Šárka Hejnová

Velký scénograf planety divadlo Josef Svoboda a světově uznávaná divadelní a filmová kostýmní výtvarnice Šárka Hejnová se představí tak, jak je neznáte!

Když v roce 1993 předával tehdejší velvyslanec Francie v Praze Jean Gueguinou Josefu Svobodovi Řád čestné legie, řekl: “Patříte mezi největší scénografy planety Divadlo.”

Jeden z nejvýznamnějších světových scénografů má na svém kontě více než 700 jevištních návrhů pro divadla doma i v zahraničí. Společně s Alfredem Radokem založil koncem padesátých let Laternu magiku, od roku 1973 se pak stal jejím dlouholetým uměleckým šéfem. Dvacet let byl hlavním výtvarníkem Národního divadla. Spolupracoval s Václavem Kašíkem, v šedesátých letech se potkal s Otomarem Krejčou, Miroslavem Macháčkem a později například s Evaldem Schormem.

V zahraničí pracoval společně s Peterem Ustinovem, Leonardem Bernsteinem, Laurencem Olivierm, Friedrichem Dürrenmattem nebo Armandem Delcampem. V roce 1969 získal čestný doktorát Royal College of Art v Londýně, o sedm let později obdržel cenu International Theatre Award v New Yorku a Chevalier de l´Ordre des Arts et des Lettres v Paříži. Vyznamenán byl i počátkem devadesátých let Řádem čestné legie Francouzské republiky.

Scénograf Josef Svoboda se narodil 10. května 1920 v Čáslavi. Po absolvování gymnázia v roce 1935 se vyučil u svého otce truhlářem a pracoval jako truhlářský dělník. Poté začal studovat na Ústřední škole bytového průmyslu v Praze – Žižkově. Po studiu zůstal na žižkovské škole dva roky jako učitel kreslení. Již v té době se zabýval scénografií. Od konce války studoval Svoboda jevištní výtvarnictví na pražské konzervatoři a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ve speciálce pro vnitřní architekturu.

V letech 1946-48 šéf výpravy Velké opery Divadla 5. května. Od roku 1948 jevištní výtvarník Národního divadla v Praze (1951-70) šéf provozu, 1970-80 šéfvýtvarník, od roku 1980 hlavní scénograf). Od roku 1973 umělecký šéf Laterny Magiky, v letech 1969-89 šéf ateliéru architektury Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Tvůrce nových scénografických postupů. Spolupracoval s předními našimi i světovými režiséry na většině operních a činoherních scén. Napsal knihu Tajemství divadelního prostoru. Nositel řady vyznamenání a titulů – zlatá medaile nejlepšího zahraničního scénografa bienále Sao Paulo 1961, Velká cena za Laternu Magiku, EXPO 58 v Bruselu, mezinárodní cena za životní dílo v New Yorku 1976, Řád umění a krásné literatury Francouzské republiky 1977, Řád čestné legie Francouzské republiky 1993.

Zemřel 8. dubna 2002 v Praze.

Šárka Hejnová je divadelní a filmovou kostýmní výtvarnicí. Je to nevděčná profese. Čím méně si diváci výsledku její práce všimnou, tím je kvalitnější. Dcera jednoho z největších českých divadelníků 20. století, architekta a scénografa Josefa Svobody, pracovala v mnoha divadlech na celém světě, od Sydney až po New York. A v Česku rozšířila svůj zájem i na film.

Kostýmní výtvarnice Šárka Hejnová se narodila 8. května roku 1949 v Praze. Po středoškolských studiích vystudovala pražskou Vysokou školu umělecko průmyslovou ŠUP-obor divadelní a filmový kostým. Jako kostýmní výtvarnice ještě za dob studií spolupracovala s předními českými jevištními výtvarníky a režiséry. Na její kostýmní tvorbu měli největší vliv Ester Krumbachová a Zdenek Seydl.

Hlavním jejím učitelem byl její otec, profesor Josef Svoboda, s nímž od roku 1977 trvale spolupracovala doma i v zahraničí a zejména se učila vnímat divadelní prostor a funkci dramatického kostýmu v něm. Mezi českými divadelními a filmovými režiséry, kteří měli podstatný vliv na Šárku Hejnovou, bezesporu patří režiséři: M. Macháček; J. Srnec,V. Chytilová; V. Vorlíček, K .Kachyňa, J. Jakubisko; L. Smoček a E. Schorm.

Převážná část jejích kostýmních návrhů je spojena se scénou v Národním divadle v Praze. Nové materiály a postupy uplatňovala při tvorbě návrhů pro Laternu magiku nebo Černé divadlo. Kostýmní návrhy tvořila i pro dramatizace v Činoherním klubu, v DJKT v Plzni nebo pro Filmové studio Barrandov a Českou televizi. Mimo svou vlast je známou kostýmní výtvarnicí např. kostýmními návrhy pro Operu v Sydney, pro divadla v New Yorku, Ženevě, Marseille, Bologni, Vídni, Paříži, Bruselu, Antverpách a v divadle Arena di Verona.

Vypracovala návrhy pro více jak třicítku českých filmů a televizních pořadů a seriálů, např.: Krakonoš a lyžníci /1980/; Zánik samoty Berhof /1983/; O statečném kováři /1983/; Perinbaba /1985/; Chobotnice z II.patra /1986/; Pan Tau /1988/; Kouzelný měšec /1996/;a Kačenka a strašidla /1992 pro ČT/; Arabela se vrací aneb Rumburak…/1993, pro ČT/ aj.

S Národním divadlem začala spolupracovat už v roce 1975 a v současnosti lze už činoherní a operní inscenace, pro které zde navrhovala kostýmy, počítat na desítky.

Z dlouhého seznamu činoherních inscenací připomeňme alespoň některé: Sníh se smál až padal (1975), Náměstíčko (1978), Naši furianti (1979), Vévodkyně valdštejnských vojsk (1980), Hamlet (1982), Stará historie (1983), Chuť medu (1988), Dva shakespearovští herci (1994), David a Goliáš (2007), z operních inscenací to byly mimo jiné: Její pastorkyňa (1975 a 1983), Fidelio (1976, 1988 a 1989), Macbeth (1978), Braniboři v Čechách (1984), Ariadna (1987), Oedipus Rex (1987), Rusalka (1991) atd.

Věnuje se i návrhům masek a výtvarnému řešení interiérů, v poslední době rozšířila svůj zájem na keramické mozaiky – obrazy kombinované s dřevem a břidlicí, navrhuje mozaikové stěny a stoly.

Jiřina Nehybová