Ve Studiu Marta oživí superčlověka ADAMA 2.0
První reprízy této absolventské inscenace se ve Studiu Marta uskuteční hned po premiéře, tedy 9. a 10. února vždy od 19 hodin.
Inscenace se pokouší o sondu do myšlenek transhumanistického proudu. „Skrze příběhové linie, které se budou věnovat různým transhumanistickým cílům jako nesmrtelnost, zatraktivňování těla, zvyšování fyzické výkonnosti, chceme skládat obraz lidské snahy překročit omezení daná vlastním tělem,“ sdělil dramaturg Kauppinen.
Jedná se o autorskou inscenaci vycházející jak z neuměleckých textů, tak přímo z pera dramaturga a režiséra. Dramaturg komentuje i název představení: „Jde o metaforu další a lepší verze člověka. Jméno Adam samozřejmě odkazuje na prvního člověka, o to víc, že v textu citujeme renesančního filosofa Pico della Mirandolu, na jehož přemýšlení se transhumanisté často odkazují a podle kterého byla Adamovi a tedy celému lidstvu dána Stvořitelem možnost upravovat svoje tělo a schopnosti podle vlastního uvážení.“ Číslovka 2.0 je odkazem ke stylu pojmenovávání nových verzí počítačových programu – počátky transhumanismu jsou silné spojeny právě s rozvojem počítačů.
Inscenace ADAM 2.0 se zabývá tématem, které se na první pohled zdá být neobvyklé a jakoby vypadlo ze žánru science-fiction. Nejde tu však jenom o filosoficko-vědecký směr zabývající se vylepšováním člověka, ale také o téma dotýkající se bezprostředně našich životů. „Již dnes se zbavujeme nedokonalostí našich těl i myslí pomocí technologie: laserové operace očí, plastická chirurgie, kardiostimulátory, umělé klouby či antidepresiva jsou dnes běžnou součástí našeho života. Transhumanismus chce však víc: nestačí mu pouze opravovat nedokonalosti. Touží po dosažení nadstandardu vytvořením posthumánní bytosti – člověka nekonečných možností, Homo Supersapiens, Adama 2.0,“ sdělil režisér Dlab.
Inscenace ohledává téma transhumanismu pomocí tří příběhových linií. Hrdina první linie je inspirován mýtickým Ikarem, druhá zase staví na mýtu o Prometheovi, dárci ohně. Třetí linie je potom založena na reálném příběhu občana České republiky, který se nechal v roce 2013 zmrazit (tzv. kryoprezervovat) americkou kryonickou společností Alcor. Kryonici, odnož transhumanistů, věří, že zmrazením těla člověka okamžitě po jeho smrti zůstane vědomí člověka aktivní a je možné jej později (až bude k dispozici potřebná technologie) oživit. <í>„Příběh tohoto Čecha je pravdivý. Získali jsme jej z oficiální zprávy, kterou Alcor vydává o průběhu kryoprezervace každého svého zákazníka. Zpráva je anonymní, neobsahuje jméno ani bydliště zákazníka. Fabulujeme pouze v situacích, kdy je rozmrazen v budoucnosti,“ doplnil dramaturg Kauppinen. Ikarova linie se potom odehrává ve světě smyšleném, fantastickém, který připomíná spíše mýtickou minulost. V Prometheovi se zase spojuje minulost s budoucností, když se vesmírný cestovatel rozhodne zvelebit kmen primitivních opic, ne nepodobných našim předkům.
Zhruba stominutová inscenace je kombinací více žánrů. Kombinuje Ikarovo drama s tragickými prvky s příběhem zmrazeného Čecha, který je absurdní groteskou o egoistickém lpění na životě za každou cenu. Naznačené příběhové linie se střídají po jednotlivých scénách. Mezi nimi se dvakrát objeví také mimopříběhové sekvence Kyborga, který v sobě postupně objevuje lidskost. „Kostým pro postavu Kyborga je systémem elektronických čidel citlivých na dotek připojených k tělu herce. Ke každému z čidel je přiřazen krátký hudební motiv. Signál z čidel je bezdrátově vysílán a zvuky uměle reprodukovány. Kyborg tedy funguje jako jakýsi živý hudební nástroj, na který se v průběhu inscenace bude hrát,“ doplnil Otto Kauppinen.
Luboš Mareček
