Žijte blaze (pozdrav z ghetta)
„Uzavřená forma rozmnožování – toť železný zákon všech bezpočetných projevů životní vůle přírody! Každé zvíře se páří jen se zvířetem stejného druhu. Sýkorka jde k sýkorce, polní myš k polní myši, čáp k čápici.“ (A. Hitler: Mein Kampf)
„Dříve než odejdu z tohoto světa, chci Vám, moji nejmilejší, zanechat několik řádek. Dojde-li Vám někdy toto psaní, já a my všichni už tady nebudeme…“ (z dopisu, který neznámá žena zašila do svých šatů před tím, než byla nacisty zavražděna)
Inscenace Žijte blaze (pozdrav z ghetta) vychází z historických materiálů i z textů ze současných militantních neonacistických webů. Inspirací jsou také formy argumentace požívané v běžných médiích, překvapivě parafrázující nacistické texty. Tyto zdroje hra zpracovává do nadčasové výpovědi o metodách moci selektující lidské bytosti na hodnotné a bezcenné a v kontrastu k této ideologii vykresluje utrpení oběti – člověka zbaveného veškerých práv, rodiny, majetku a důstojnosti.
Inscenace má výraznou výtvarnou (loutky, masky) a hudební složku. Jako symbol tvrdosti a neúprosnosti, ale také křehkosti a niternosti slouží na jevišti jako výrazový prostředek kov – v podobě kovové masky a „naleštěných“ zvířátek (odkazujících na Hitlerův text „každé zvíře páří se jen se zvířetem stejného druhu“) a také kov ve fázi rozkladu – šrotu, jenž symbolizuje právě tu poslední, nejodhalenější a nejkřehčí podobu člověka. Materiál soustředěný na scéně slouží i k vytváření zvukových ploch – efektovaných autentických zvuků scény. Maska, šrot, stavební kolečka a ostnatý drát se transformují do proměňujících se postav v útržkovitém, neiluzivním a syrovém tvaru. V inscenaci je použita i projekce kombinující dokumentární, ovšem až nereálně působící záběry s animací.
Pavla Dombrovská
