Nejzajímavější dotaz tohoto týdne

Dotaz: Když nakupuji v samoobsluze potraviny, často mě zarazí kolik zboží, které se běžně
vyrábí u nás, pochází ze zahraničí a jak náročně je baleno. Představa všech nákladů a znečištění
životního prostředí spojených s přepravou výrobků a výrobou obalů na toto zboží ve mě vzbuzuje údiv.
Nedá se tomu nějak zamezit?Odpověď: Tento dotaz má dvě roviny. Zaprvé vypovídá o tom, kam by měly směřovat úvahy
„ekologicky šetrného spotřebitelství“. Jinými slovy řečeno, že „zdravý selský rozum“ má v sobě i kus
citu pro ochranu životního prostředí. Je přirozené, že potraviny vyprodukované a spotřebované v
blízkosti našeho bydliště jsou nejméně náročné na dopravu, balení i manipulaci.
Druhá rovina dotazu je komplikovanější. Směřuje k tomu, jak náš „selský rozum“ uplatňovat v tak
široké a nepřehledné škále nabízených výrobků a existují-li vůbec nástroje k omezení těchto trendů.

Žijeme v prostředí volného trhu a těžko budeme hledat cestu v nějakých zákazech z pozice státu.
Stát může upravovat jenom podmínky trhu. Mezi jednu z podmínek trhu bude ale určitě patřit cena
za likvidaci odpadu. Každý výrobek jednou splní svou funkci a doslouží. Pak je potřeba odpad nějakým
způsobem zneškodnit a to něco stojí. Jedinou cestou jak omezit nadbytečné balení je proto přenést
odpovědnost za likvidaci těchto odpadů na samotné výrobce či prodejce (doposud je za likvidaci
komunálního odpadu zodpovědná obec). Bude-li výrobce kalkulovat náklady na likvidaci odpadu do
ceny svého výrobku či obalu, bude také více zvažovat jaký typ obalu použít.

Zpětně se tak cena budoucího odpadu či obalu promítne do ceny výrobku, která už je směrodatná i pro samotného spotřebitele. Ekologicky šetrnější obal by měl být i levnější.
Jak tento princip funguje mohou posoudit již v Německu, ale i u nás se podobný mechanismus bude zhruba do dvou let zavádět.
Již dnes ale podobný přístup může spotřebitel aplikovat.

Příkladem mohou být obaly od nápojů. Při nákupu zatím není zřejmé kolik vlastně platíme za obal. Uvážíme-li ale suroviny, ze kterých je obal vyroben, mechanismus jeho transportu a konečnou likvidaci, nepřekvapí nás asi, že nejméně vhodné budou nápoje nakupované v hliníkových plechovkách, a vícevrstevnaté obaly typu „tetrapack“, kde se současně používá hliníková fólie, plast i papír. O něco vhodnější jsou samotné papírové krabice, dále pak nevratné plastové lahve, jejichž stále rostoucí množství v popelnicích by nás mělo zarazit. Výhodné jsou naopak lahve vratné, plastové i ze skla. Naštěstí mají v našich zemích dobrou tradici a jsme na ně zvyklí.
Zásadní řešení je jistě složitejší, ale „zdravému selskému rozumu“ by mělo vždy odpovídat.