16/ Homo – tyč Fred

To byl divnej chlápek – vařil v naší ulici perník.
-Vzpomínám si, jak jsem jej před lety navštívil. Ve dveřích si mě dlouze a zamračeně změřil, pak mi pokynul, ať jdu dál, zavřel za mnou dveře na několik zámků – na několik západů a navrch ještě přidal důmyslný mechanismus ocelových – jak horizontálních, tak vertikálních tyčí.Řekl, ať se posadím a počkám, …teď že má práci. Svezl jsem se do hlubokého křesla, hned vedle stolku, na kterém hořela svíčka – proto, že v bytě byla odpojena elektřina. Také se tam kolem válelo několik těch chemických pomůcek a ingrediencí, potřebných k výrobě drogy na koleně.
– A dál si mě nevšímal – plně zaujat svou prací. Byl jsem unavený – tak jsem mu tam v tom křesle brzy usnul.
– Nevím, jak dlouho jsem spal. Probudil mě štiplavý pach jódu, co mi šel do nosu. Taky jsem, ke svému uspokojení, zaregistroval charakteristickou vůni fialek – nebo, chcete-li – nakládaných kapií v oleji. Zasvěcení vědí, o čem hovořím.
Otevřel jsem oči docela tiše, vidím Freda plně zaujatého svou prací, skloněného nad stolem a velmi něžně vyfukujícího kouř z vařící zkumavky.
Však, zahlédl jsem ještě něco zvláštního. Něco, co jsem jen stěží začínal chápat. Tento muž, v předklonu nad svou prací, měl spuštěné kalhoty, v zadnici zastrčenou násadu od smetáku, který měl na konci pokoje zapřený o dveře. A velmi jemně, velmi něžně, v rytmu svého dechu “si vibroval”. Baf!
Byl to náhled do soukromí tohoto člověka, o který jsem opravdu nestál. Žádné probouzení. Pomalu jsem oči zavřel, aby nic nezpozoroval, a o několik chvil později jsem svůj příchod mezi bdělé, s dostatečným předstihem, provázel různými zvuky, jako kňourání, kýchání, zívání, …abych tak dal Fredovi dostatek času, aby se mohl uvést do soplečensky přijatelné podoby. Učinil tak. A já se probudil. Byla srandovní ta vynalézavost – takovej hrubián – a jak něžně tou tyčí v konečníku vibroval.