30/ Na barikádě
Teď dobře poslouchej, kamaráde, nemůžu to opakovat. Věřím ti a očekávám od tebe jediné.
…Až půjdeš zase jednou – tou svou cestou – kamkoliv, do práce, kterou máš, za zábavou, nebo za holkou, ke které tě to táhne a zničeho nic – nečekaně od náměstí uslylšíš hluk a lomoz, výkřiky a střelbu, vydáš se tím směrem a tam, uprostřed náměstí spatříš scénu jako z filmu, v oblacích dýmu uvidíš mě, jak s hrstkou přátel, za povalenou tramvají vzdorujeme obrovské přesile státní moci, jak bojujeme svůj poslední boj.
Uvidíš jak žena s prostřeleným ramenem nabíjí muškety a krev si lehce spleteš s rudým praporem.
Věřím ti a věřit chci drahý příteli, že nebudeš dlouho nečinně stát, …přiskočíš a začneš nabíjet místo ní.
Nabité pušky mi budeš nahoru podávat, tak jako ona to dělala.
…Nu a později, můj příteli, …později budeš i střílet, tak, jako jsem střílel já.
Rozumíš mi?
Prosím rozuměj, …já to nemohu opakovat.
Vzhledem k tomu, že až na jednu výjimku byly v kategorii výtvarné umění jen příspěvky od Ferdy, přejmenoval jsem jí na jeho jméno a ten jeden příspěvek přesunul do společnosti. Stejně se mi zdá, že se nám ty kategorie (z původních tří) nějak množí, asi by to stálo za trochu námahy, ale teď se mi moc nechce.