IX. ROČNÍK FESTIVALU POESIE POTULNÝ DĚLNÍK

Program festivalu Potulný dělník je věnován památce básníka Karla Křepelky, který právě ve Velikonočních dnech, před deseti lety, poézii a tento svět opustil.

Jsou-li Abrahám, Izák a Jákob lidé, je potom Job, který je věčným epilogem k tomuto prologu dějin spásy, nelidský, protože je lidstvo samo. Není pouhým symbolem, v němž je jistá pokleslá zástupnost, je doslovnější než doslovnost. A příběh moderního umění jako by byl příběhem Joba hledajícího svoji identitu. .

Umění dvacátého století se mnohdy zastavu je na poloviční cestě, vyznačuje se strachem z transcendentna. Lze to demonstrovat na poe tismu, který si za program umění staví pouhé okouzlení.
Rubem falešné mince okouzlení je zhnusení, a nic z toho není právo realitě, která je především skutečností Boží.

Toto vše je ve výtvarném umění zjevnější, ale v literatuře, která je v nejlepším případě pouze odvozena od zjeveného Slova, je to výraznější a doslovnější.

Je-li báseň vnitřním krvácením slova, je potom poezie současně akce i kontemplace, a kontemplaci lze ztotožnit s láskou, která nás učí vidění a vědění. A základem umění není vidění, nýbrž vědění. .

V každém opravdovém životě je něco z mučednictví. A mučednictví, ne sláva, je to, k če mu je povoláno umění. A jde o to, aby při posledním pořádání věcí této země nemuselo slyšet slova proroka Jeremiáše: “Co jest té plévě do pšenice?” (Jer 23, 28)

Neboť bez Kříže budeme si i umění předávat jen jako jedno z mnoha nesmyslných břemen života.

(Karel Křepelka, Job hledající, in: Ztracené kuře, Vetus Via, 1999)