XX. GUITAR FESTIVAL MIKULOV 2006

Je zcela výjimečné, koná-li se již po dvacáté taková událost, jakou je Mezinárodní kytarový festival v Mikulově. A to zejména v době, kdy se rozhodujícím faktorem pro organizování podobných akcí zdají být finance. Na oslavy tohoto výročí se těší návštěvníci zblízka i zdaleka, stejně tak kytaristé z mnoha zemí. Mezi pozvanými umělci a přednášejícími opět najdete nejzvučnější jména světové kytarové scény. V neposlední řadě je nutné zmínit obětavé nasazení a prozíravost tria Martin Mysliveček, Olga Dvorská a Stanislav Juřica, kteří pro tento festival zvolili jako ideální místo právě Mikulov.V roce 1987 byla mezinárodní účast na festivalu sotva znatelná. Účastníky prvního ročníku, který se konal v místní hudební škole, byli studenti z ČSSR, Německa a Maďarska. Jsem dodnes velice zavázán Martinovi Myslivečkovi, který mi dal šanci zúčastnit se tohoto projektu hned od jeho počátku. Psal se rok 1971. Cestoval jsem úplně sám v prostorném autobusu z Vídně do Brna, kde jsem se po svém koncertu v Moravské galerii s Martinem poprvé setkal. O deset let později jsem ho slyšel na recitálu v Ostřihomi, kde slavil velký úspěch a publikum bylo nadšené. V roce 1983 jsme se setkali znovu po mém recitálu v Londýně. A když se v roce 1985 na Hudební fakultě v Grazu uvolnilo profesorské místo (odešla Marga Bäuml), doporučil jsem Martinovi, aby se o toto místo ucházel.V roce 1987 byla myšlenka mezinárodního kytarového festivalu ještě ve stadiu zrodu a dnes se již jeho konání zdá být samozřejmostí. Také proto, že vychází ze společné historické minulosti. Mikulov, město s bohatou historií, je jakýmsi průsečíkem hudebních spojnic, sahajících od Výmaru přes Prahu, Brno, Vídeň, Graz, Bratislavu až po Budapešť. Jsem šťastný, že mohu být přítomen tomu, jak se tento hudební počin vyvíjí. Kdokoliv si vzpomene na časy, kdy mosty přes Dunaj a Dyji byly pro nás uzavřené, porozumí mým pocitům ještě lépe. Díky neustálé péči dosáhl festival během několika let vynikající úrovně. Koncerty se dnes pořádají v Dietrichsteinském zámku, hosté jsou ubytováni v luxusních hotelích, ale i v těchto nových prostorách stále přetrvává duch oné průkopnické doby.

Vivat, crescat, floreat Mikulov!

Leo Witoszynskyj
Mikulov ad multos annos

1987 – 2006