Malíř a grafik Josef Odráška vystavuje na Špilberku
Malíř a grafik Josef Odráška je svou tvorbou pevně zakotven na severní Moravě, potažmo na Ostravsku, ale jeho dílo je významné v kontextu celé České republiky. Za praktickou průpravu vděčí svým učitelům na Střední umělecko průmyslové škole v Uherském Hradišti, kde studoval u profesorů Jana Blažka, Josefa Berana, Karla Hofmana, Jiřího Jašky a Jana Hanáčka. Po studiích zůstal věrný svému oboru a pracoval jako propagační grafik v reklamě, vytvářel věděcké a popularizační ilustrace. Do výtvarného života výrazně promluvil až v sedmdesátých letech účastí v řadě kolektivních výstav, kde představil svá díla v oboru užité grafiky.
Postupně se však Odráška osvobozoval od účelové povahy tvorby a hledal svou vlastní cestu k osobité umělecké výpovědi, nejprve v oblasti volné grafiky a poté i v oblasti malby, která začala později v jeho díle dominovat. Inspiraci nacházel v sociálních a civilizačních tématech typických pro ostravské prostředí. V jeho obrazech najdeme motivy stavenišť, průmyslových provozů, městských periférií či jiných, člověkem opuštěných zákoutí. Odráška přitom tyto „nefotogenické“ reálie neuhlazuje, představuje realitu v její skromnosti, nehledá obsahy či symboly jiného světa. Takto laděnými díly zaujal laickou i odbornou veřejnost již v polovině let osmdesátých, byť malými autorskými výstavami. Náležitě představit mohl své dílo teprve po roce 1989, především tu část, kde využíval monumentální formy. Na krajském Salónu severní Moravy, uspořádaném v Domě umění v Ostravě v roce 1992, byl za kolekci takových rozměrných obrazů také oceněn.
Již dříve, na konci osmdesátých let, se v jeho tematickém rejstříku začaly objevovat abstraktní přírodní scenérie připomínající spletitost větvoví stromů, které se postupem času vyvinuly až v autonomní vesmíry, podobné automatickým kresbám pozdních surrealistů. Svou osobitou podobu a kompozici získaly po roce 1991, kdy se Odráška podrobil vážné operaci a zažil pooperační kóma. Tato zkušenost mu přinesla nové optické vjemy, které se přenesly i do tvorby. Ve stejně době vytvářel i expresívní, syrové až surové rustikální grafické listy, jimiž se vyjadřoval k ničení tvořivé podstaty člověka, ničení individuality, potažmo k pošlapávání lidských práv a demokracie.
Odráškova rozsáhla pedagogická praxe brání autorovi v odtržení od publika, jeho metodou není monolog, jímž by se ujišťoval o své neomylnosti, ale harmonie v dialogu. Jeho tvorba je poznamenána neustálým hledáním, zkouší nové techniky a technologie, v poslední době třeba paint brush, fotoplátno, velkoformátové tisky. V jeho díle lze najít vlivy několika uměleckých směrů či proudů, od recionálních tendencí (představovaných dílem př. Zdeňka Sýkory a Milana Grygara) až po americký fotorealismus a postmoderní konceptuální vlivy. Od komorních grafik se v průběhu let přenesl až k abstraktní tvorbě a od ní až k novějším médiím (objekt, instalace). Na výstavě v ostravském Domě umění v roce 2002 se mezi obrazy, velkoformátovými kolážemi i kašírovanými objekty například objevila i instalace – „Křeslo pro hosta“, satira virtuálního světa, klamného a uměle vytvořeného mediálního obrazu našeho života se všemi jeho neskutečnými atributy.
Martina Šmídtová
Foto: Miloš Strnad
