Muzeum města Brna představuje jubilejní desátou výstavu autorského skla
Antonín Oth začal pracovat se sklem již ve čtrnácti letech, kdy nastoupil do učení v novoborských sklárnách, poté pokračoval studiem na odborné sklářské škole v Kamenickém Šenově. První pracovní zkušenosti získával ve sklárnách Möser v Karlových Varech, kam podle svých slov nastoupil, aby se zdokonalil v broušení skla, později pracoval jako brusič a návrhář v ateliéru v Novém Boru. Zde se podílel na realizaci uměleckých projektů například Miluše Roubíčkové, Ludviky Smrčkové, Stanislava Libenského či Václava Ciglera. Rukama mu prošly také exponáty pro legendární Expo 58 v Bruselu.
Teprve ve svých dvaceti sedmi letech, hlavně na popud svých přátel, se přihlásil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru pro sklo, glyptiku a užitou plastiku, který vedl profesor Stanislav Libenský. Po absolutoriu Antonín Oth žil a tvořil střídavě v Bratislavě, kde také krátce působil jako pedagog na Vysoké škole výtvarných umění, v Brně a v Praze. Věnoval se volné tvrobě, ale také malosériové výrobě užitého skla a sklářským objektům v architektuře; na tomto poli spolupracoval mimo jiné s architekty Dušanem Ždímalem, Janem Foretníkem, Zdeňkem Dvořákem či s malířem Janem Šmídem.
Své skleněné objekty vytváří Antonín Oth netradičně, broušením velkých skleněných mas, s materiálem pracuje jako sochař, který odbrušuje části z velké hmoty. Ve většině případů nepostupuje podle kreseb, proces opracovávání je naprosto intuitivní. „Mnoho hodin drží v rukou těžkou skleněnou kouli, namáčí ji a hladí, jemně opracovává. Brus přitom vydává strašný, kvílivý zvuk. Nesourodost jemného výsledku s tak mučivým procesem je nápadná. Stejně jako v dnešní době nezvykle zdlouhavý a pracný způsob opracovávání,“ popsala metodu svého otce grafička Markéta Othová, která zároveň připravila veškerou grafiku pro výstavu na Špilberku. Při výrobě užitého skla si Oth sice nákresy pořizuje a podle nich si nechává vytvořit (vyfouknout či odlít) základní tvar, finální podobu předmětu však dává opět broušením, nikoliv však ve smyslu zdobení. Každý takto vyrobený předmět je pak naprosto unikátní. „Dokáže také opravit sto let starou skleničku nebo postupným obrušováním rozbitých věcí vytvářet nové. Krásné vázy vyráběl z prostých uřezaných lahví od nápojů,“ doplňuje Markéta Othová.
Antonín Oth se účastnil mnoha společných sklářských výstav, kromě Československa také v Rakousku, Německu, Japonsku či USA. Samostatné výstavní činnosti podle slov své dcery nevěnoval příliš pozornosti, drtivá většina jeho samostných výstav se uskutečnila až po roce 1989 převážně na Moravě – ve Znojmě, Mikulově, Uherském hradišti. Do Brna se s výstavou vrací po více než třiceti letech, neboť poprvé tu vystavoval v Domě pánů z Kunštátu (Dům umění města Brna) v roce 1983. Tehdy společně se svou ženou Miladou.
Martina Šmídtová
