Quo Vadis, televize?
Kam kráčí televize? Jak na ni pohlíží ti, kterým vstupovala, a stále vstupuje do životů? Režisér Georgie Agathonikiadis se v pořadu nazvaném příznačně Quo Vadis, televize? zamýšlí nad tím, co nám dává a co naopak bere život s televizí. Hodinový film reflektuje s lehkostí a nadhledem uplynulé půlstoletí existence televize jako společenského fenoménu. Bohatě využívá archivů k dokumentování dobové atmosféry jednotlivých vývojových etap televizní historie. Opírá se o výpovědi pamětníků a o jejich autentické prožitky momentů, kterými vstupovala televize do jejich životů. „Tyto výpovědi doprovázejí úvahy osobností a expertů o vlivu televize na společnost, rodiny i jednotlivce, na televizi jako bytový doplněk, na televizi jako vzdělávací a informační médium, na televizi v počítačovém novověku,“ říká šéfdramaturg Pavel Galík.
Zatím co Quo Vadis, televize? má na obrazovce premiéru, další dva dokumenty jsou z archivu. Nejprve Brněnské mýty a pověsti (od 20:55) zavzpomínají na dobu, kdy brněnské studio slavilo dvacáté výročí. Vrací diváky do počátků 80. let minulého století, kdy se v Brně natáčely populární pořady s dnes už legendárními herci, jakými byli třeba Karel Höger, Vlasta Fialová či Ladislav Lakomý. Režie Petr Sladký.
Tvůrci pořadu Brněnské mýty a pověsti nabízejí pohled nejen na samotné plánování tehdejší výroby, ale ukazují i pro diváky velmi zajímavé zákulisí práce dramaturgů. Díky výpovědím respondentů mohou diváci srovnávat tehdejší produkci a plánování natáčení s dnešním systémem, který se během třiceti letech výrazně změnil. V pořadu můžeme vidět i ukázky z tehdy nejvýznamnějších dramatických pořadů, které dodnes Česká televize vysílá a stále se setkávají s velkým ohlasem diváků.
Nakonec se vrátíme do roku 1973 a staneme se svědky Dne otevřených dveří ve studiu Typos, kde brněnské televizní studio sídlí. Filmová reportáž z technických televizních pracovišť, kam se diváci obvykle nedostanou, připomene tehdejší technické vybavení studia, přenosové vozy, ukáže filmové laboratoře, střižny, zvukovou režii, osvětlovací techniku, stavebně dekorační techniku, ale také rekvizity. Zatímco technika doznala od začátku sedmdesátých let značného pokroku, prostory studia Typos zaznamenaly jen drobné stavební úpravy. Pořad je zajímavý nejen pro filmové a televize dobře znalé fanoušky, ale i pro širokou veřejnost, pro kterou se může stát konkrétním připomenutím toho, jak vlastně televizní pořady vznikaly a kolik poměrně namáhavé práce tehdy stálo za zpracováním filmového substrátu až po výsledný pořad připravený k vysílání.
Hana Orošová, tisková mluvčí ČT TS Brno
