Retrospektiva Vladimíry Sedlákové
Vladimíra Sedláková je nepřehlédnutelnou autorkou silné tvůrčí generace narozené v 50. letech a vstupující na brněnskou výtvarnou scénu na počátku 80. let po studiích na Akademii výtvarných umění v Praze. Mezi svými uměleckými vrstevníky (Vladimír Kokolia, Tomáš Ruller, Jiří Sobotka, Petr Veselý) zůstává však jako autorka svou vyhraněnou výtvarnou orientací spíše solitérem. Její umělecký talent usměrnila setkání s takovými osobnostmi kulturního života, jako byl Robert Hliněnský, Jan Smetana, Igor Zhoř a Jiří Valoch.
Inklinace ke geometrické formě se v autorčině práci uskutečňovala na počátku 80. let nejdříve přes malbu ještě tematicky vázanou na městské architektury, ve které výtvarně zúročila jak svou zkušenost z předchozího studia na strojnické průmyslovce, tak z postupů vlastních projektování. Záhy se však tato technicistní forma stává jejím nezaměnitelným rukopisem. Autonomní příklon ke geometrii se přitom neuskutečňoval cestou postupné tvarové redukce a formální abstrakce, ale spíše přenesením neuměleckých témat (stroje, technické výkresy, grafy atd.) do kontextu výsostné estetiky výtvarného umění. Ke světu techniky ostatně odkazuje také pracovní postup využívající precizního rýsování, ať už jde o práci tuší nebo tužkou. Snaha o estetickou čistotu a oproštěnost nachází výraz v práci s elementárními prostředky – linií a plochou, přičemž od 80. let se pro umělkyni stává typickou především asketická černo-bílá barevnost.
Ve své malbě autorka v soustředěných fázích postupně tematizuje principy zrcadlení, symetrie, monochromní kvality obrazu, písmové, číselné prvky, estetiku jemné, či husté struktury, rastry. I přes vědomé omezení formálních a výrazových prostředků dokáže nacházet prostor pro rozmanité kreativní možnosti – v její tvorbě se objevují např. kruhové útvary, obrazové elementy sestavuje do kosočtverců atd. Pro Vladimíru Sedlákovou je charakteristická práce v sériích a cyklech, jak to nejlépe odpovídá tvůrčímu postupu, v němž téma důkladně prozkoumává, rozpracovává a rozvíjí v několika variacích, v seriálních rytmech, sekvencích, či komplementárních celcích.
Současná výstava je výběrovým průřezem dosavadním – neobyčejně rozsáhlým – dílem autorky, soustřeďující se vedle dominantního média obrazu rovněž na kresbu, grafiku a prostorovou instalaci.
Michaela Budíková
