Výstava výtvarného díla Ludvíka Voneše

Dílo Ludvíka Voneše bylo v brněnském prostředí naposled vystaveno v roce 1970 v Domě pánů z Kunštátu a v poslední době jej připomnělo Muzeum Vysočiny v Třebíči (v roce 2008), které se zaměřilo pouze na figurativní oblast umělcovy tvorby. Aktuální výstava v Muzeu města Brna je tedy vůbec prvním výstavním počinem, který představuje Vonešovu výtvarnou cestu retrospektivním pohledem od jejích nosných počátků ve 40. letech až po závěrečné práce ze 70. let. Vystavená díla jsou zapůjčena z pozůstalosti autora, o kterou od umělcovy smrti vzorně pečuje jeho rodina. Přehled je doplněn několika exponáty ze sbírek Muzea města Brna.

Výstavu otevírá soubor více než dvou desítek kreseb pastelem, uhlem a barevnými křídami, které v prostoru severní chodby návštěvníkům utvoří prvotní představu o umělcově výtvarném vývoji od předmětného vyjádření po zcela abstraktní kompozice. Soubor těchto prací na papíře, provedených s virtuozitou a lehkostí navíc upozorní, jak nebývale citlivým kreslířem Ludvík Voneš byl.

Hlavní část výstavy představí na malířském díle umělcův vývoj již v detailnějším pohledu. Na počátku stojí několik obrazů dokumentujících umělcovu rodinu a osobní prostředí. Jde o autoportréty, portrét umělcovy ženy a pohled z okna brněnského ateliéru. Po dobovém filmovém dokumentu následuje první samostatný okruh Vonešovy výtvarné cesty tzv. zelené období. V něm se umělec zaměřil na možnosti barevných stupňů a jejich emocionálního a významového působení v rámci jediné výchozí barvy. Jde o zátiší, portréty, figurální výjevy pozvolna se oprošťující od vazby k viděnému modelu a to buď částečnou geometrizací tvaru a kubizujícím prolamováním ploch, nebo naopak živou expresivní malbou. Právě těmito znepokojivě emocionálními obrazy Voneš vyjádřil hrůzy válečných let (Z cyklu Válka, 1945), ale i dopad politiky po únoru 1948 (Apokalypsa, 1950).

Následný soubor maleb z 50. let prezentuje linii umělcovy tvorby navazující na expresivitu „zeleného období“ a zaujetí stylizovanou figurou a portrétem. Vonešovu cestu k abstrakci zastupuje soubor ve druhém výstavním sále. Jde o práce vytvořené ve Francii nebo ovlivněné tamnějším pobytem. V roce 1941 totiž Voneš získal podporu od České akademie věd a umění, a v lednu 1946 obdržel stipendium Ministerstva školství, věd a umění, v rámci kterého se ihned vypravil do Paříže. Zde setrval až do roku 1948 a opakovaně se sem vracel ještě v roce 1968. Setkáním s představiteli francouzské malby 40. let se Vonešovi otevřely další možnosti výtvarného uvažování. Paleta se rozzářila, lomenou barevnost nahradily přímé intenzivní tóny a v malířském gestu se začala stále důrazněji uplatňovat dynamika, intuitivní rytmizace a silná geometrická zkratka. Tyto suverénní malby transformující lidskou figuru či hlavu do soustavy několika nejnosnějších ploch, křivek a bodů (U stolu, 1947, Matka, 1950; Před zrcadlem, 1950) předznamenaly ve druhé polovině 40. let Vonešovu cestu k autonomnosti výtvarného záznamu pozdějších abstraktních kompozic.

Přehlídka vrcholí v největším výstavním sále, kde divák spatří rozměrná abstraktní plátna, v nichž se obrazová plocha rozpadá do krystalických barevných ploch a prolamuje se v nekonečno dalších prostorů. Jednotlivé barevné formy jsou většinou pravoúhlé, hrotité, mnohdy protkané živými zprohýbanými liniemi, které zintenzivňují vnitřní pohyb kompozic a odkazují k plynutí času. V těchto kompozicích kosmologického obsahu se však Voneš nevzdaluje člověku (Loučení, 1971; Chodec, 1970) a lidský život vnímá jako součást velkého vesmírného systému (Vítězství vesmíru, 1970), jehož zákonitosti nás přesahují.

Vedle malířského, kreslířského a grafického díla se Ludvík Voneš věnoval návrhům architektury, které mu umožnily pracovat ve velkém měřítku v rámci konkrétního prostoru. Kromě návrhů na mozaiky nelze opomenout realizovanou skleněnou vitráž pro vestibul Kounicových kolejí v Brně nebo panel ze železa a skla pro letištní halu v Tuřanech. Samostatnou kapitolu Vonešova díla představují návrhy netkaných tapiserií, tzv. art protis, a cyklus kreseb, které měly sloužit jako ilustrace k Erbenově Kytici. Nehledě na výčet výtvarných postupů a technik utváří dílo Ludvíka Voneše sourodý, vzájemně provázaný celek, ukotvený v jedné výtvarné citlivosti. Už proto si tvorba tohoto umělce, který v nepřízni lidského osudu i politické situace dospěl k nezaměnitelné původní výrazovosti, zaslouží pozornost.

Studia

École Nationale Supérieure des Arts Décoratifs v Paříži (Francois Desnoyer)

Soukromé školení v ateliéru Charlese Walcha

Biografická data

Samostatné výstavy

Realizace v architektuře

Art protis

Zastoupení ve sbírkách

Doprovodné programy k výstavě

Programy pro skupiny – od 6. 3. do 29. 3. 2013

V doprovodném programu ODRAZ OBRAZŮ budeme odhalovat vztahy mezi barvou a výtvarnou formou, zamyslíme se nad přítomností obrazů v našem světě, ať už v galerijním nebo skutečném.

Vyberte si ze dvou typů doprovodného programu: prohlídka výstavy s pracovním listem (bez objednání) nebo lektorský program (na objednání) s pracovním listem a grafickým experimentem s technikou tisku z výšky.

Vhodné pro ZŠ, SŠ, VŠ. Délka trvání cca 45 až 90 min.

Objednávky: MgA. Barbora Svátková Ph.D., e-mail: svatkova@spilberk.cz, tel.: 542 123 635

Michaela Budíková