Nejenom brněnské žonglování

Se žonglováním jsem se poprvé blíže seznámil před dávnými lety v Praze, když jsem jednoho rána opouštěl bývalou Cibulku a po noci strávené v místnosti se stroboskopy a dunivými basy, se mi ten svět, který se ještě trochu vlnil, zdál tak, krásný, potkal jsem nějakého angličana, který se na mne smál a při tom žongloval. Viděl jsem ho pak ještě párkrát a řekl jsem si, že bych to taky rád uměl. Začínal jsem s kameny, protože se, na rozdíl od tenisáku, po dopadu neodkutálí někem mimo dosah. Postupně jsem však přešel k hadrákům, protože ty po dopadu neničí tolik okolí. Pravidelným tréninkem, kdy jsem odstupoval od počítače a řešil tak banální záležitost, jako udržet v pohybu 3 míčky, jsem nakonec dospěl asi ke svému vrcholu. Necítím nijak zvláštní potřebu se dále zdokonalovat, stačí mi ty moje staré ušmudlané 3 míčky a mít někdy pocit, že se přede mnou pohybují jen silou mé vůle. No ale proč to vše říkám? Protože jsem potkal Yufiho, který to dotáhl mnohem dál než já a ten mi dal link na své stránky, které se právě žonglování věnují. Třeba se to někomu bude hodit, adresa je snadná = www.zongler.cz