Průnik

Bratři a sestry zdarec.

V pohnuté době, kdy jsme poprvé společně dostali přes tlamu stále nebyl čas na autentickou výpověď s ohledem na cestu a samotný průnik na Czech Tek 2005.
V minulosti jsem navykl, že dostat se na zmíněnou akci není jen tak. V různých letech jsem zaznamenal několik víceméně trapných pokusů Policie České republiky zabránit účastníkům technivalu příjezdu do místa konání. V Mimoni například na příjezdových cestách káceli stromy. Tam u tej Třeboně zase po excelentním meeting pointu asi 1000 aut ucpalo silnici okresní třídy, včetně několika policejních vozidel uvnitř. Ale co se dělo tady, to jsem fakt zatím nedal.
Tedy po pořádku. Já a můj Ford Tranzit, rok výroby 1970, čtyřválec do „V“ se zdvojenou nápravou vyrážíme z Brna.

Berem to spodem na Tábor, Písek, Klatovy, Domažlice, Bor a Mlýnec. V policejní paranoi se přirozeně
předpokládá že budou vysírat a prudit, hledat drogy, dávat pokuty za stav vozidla, etc… Z policejního
zákroku u Klatov vám zřejmě nikdo videozáznam neudělá, navíc se jedná o váš ksicht, takže vážně
opatrně.

Zprávy z místa konání jsou liché, všichni jezdí okolo, nikdo nemůže dovnitř. K pozemku takřka nevedou příjezdové cesty, ani polňačky. To jsem viděl už v podrobné mapě 1: 50 000. Cesta se zatraceně táhne, už jsem natankoval za třetí litr a to jsem sotva v polovině cesty, kua.
Kde seš? My jsme v depresivní díře zvané Bor na sídlišti u hospody, je to minidíra, nemůžeš minout. Všude policajti, zácpy, deprese. Jezdíme tady dvacetčtyři hodin a nejsme schopni se tam dostat.
Konečně dorážím, sídliště ani nevypadá jako sídliště. Neustále přijíždí další a další auta. češi, italové, francouz. Sorry hoši ale znáte cestu? Že to nejde, tak my to zkusíme tady do pole, zdarec..
Jedu první, v podstatě nevím vůbec kudy. Dostávám se do trafic jamu bezprostředně na exitu Mýnec. Vznikla zde opět nová situace, začíná se projevovat že policajti naprosto vynechali obstrukce jak na D1, tak na D5, okresních silnicích a příjezdových cestách do regionu vůbec.
Je tady tolik aut, že už není možné zabránit dopravnímu kolapsu v lokalitě Mlýnec.

Všichni jsou už vážně nasraní a odhodlaní jakýmkoliv způsobem proniknout dovnitř, fronta aut se občas hne, ale směrem k dálnici. To vypadá že nás to vyvede zpět na dálnici, do hajzlu.
Co tam a jak zase zpátky.

Neser se a jeď tam, prořízl jsem díru v plotě, jeďte dál na dálnici, jeďte tam. Říká sympaťák kterýmu věřím. Tak jo, uvidíme..
A hele, místo konání je hned za vjezdem na dálnici v pravo, majáky, svářečky, policejní tým opravuje díru v plotě číslo jedna. Do hajzlu, nevypadá to. Úroveň dálnice je asi tak o pět metrů výš než ta louka, oddělená plotem jako v EU. Jedu pomalu a přes to kurňa míjím další díru v plotě, hned co skončila svodidla. Tak to teda fakt ne.
Takže stop, zpátečka na D5. Tma jak v prdeli. Vzadu mi kromě blinkrů a brzdových nesvítí vůbec nic. Dílem z respektu a dílem z nutnosti a možná dílem ze strachu mi auto co je na řadě uvolňuje prostor, abych se totálně offroadovým skokem z těch pěti metrů, a pětačtyřiceti stupňů sklonu spustil se svýma dvěma tunama váhy mezi tyčky kde dříve býval plot jako prva.
Řam, řam. Věděl jsem že to projde jak nic, v roce 1970 se ještě vyráběly vozy na celej život. Horší to bude s pickupem, má olejovou vanu zatraceně nízko. Nic střelím ho hned jak se vrátím. Zatímco se jsem se zapojil do dalšího trafic jamu tentokrát už na totální polňačce, vidím z dálky jak za mnou skáčou jeden za druhým osobáky, dodávky, náklaďáky. Policajti to zjevně neví, jakási předlouka před samotnou loukou se už zase úplně zaplnila.
Můj bože, jsem asi padesát metrů od louky kde je czech tek. Jsou asi tři hodiny ráno. Jediný co mi/
nám brání v cestě je policejní tranzit v ústí polní cesty jako zátaras a základní báze budoucí policejní rojnice. Zatím jich je asi jenom tisíc. Neustále přijíždějí další a další. Všichni, policajti i návštěvníci. Honda accord se sníženým profilem byla zatlačena do kopřiv, už nemohla dál. Tatínek se tuším bude zlobit..
Nic nepotěší zlomené srdce lépe než lahev chladného portského. Policie nebrání pěším ve vstupu na louku takže to omrknu. Dlužno dodat že organizátoři, lépe snad svolavatelé letos vybrali ten flek mimořádně špatně. Asi si mysleli, že když mají nějakou smlouvu, že to něco znamená. To asi teda hoši ještě nezkoušeli v téhle zemi podnikat. Nevadí, chybami se člověk učí, ale to že nás tady mají jako na dlani je fakt a to že nás asi už vážně zabijou taky. Není kam zdrhnout, není jak se krýt. Ale pořád ještě kurva nejsme na té louce. Portské v kombinaci s marihuanou funguje jak se patří, jdu si na chvilku lehnout. Stejně není vidět ani na krok.
Vstávej kurva a jedem. Tím lesíkem v rohu louky vede cesta, je teda trochu menší, ale na konci je exit louka, kolem hnoja a jsme tam. Tak jo. Teda je trochu problém se vymotat ze zácpy ale už jedu zdánlivě zpět a teď vidím, že cesta ústí do lesa malým otvorem do kterého přede mnou jako první proniká Liazka s přívěsem. Zasunul se tam jako chlap a já za ním a pak autobus a další. Jde to pomalu. Liazka chvílema jede po dvou kolech. Nemít přívěs, těžkej agregát je zralá se převrátit. Nosíme šutry, vyrovnáváme cestu, osekáváme pařezy. Na konci cesta ústí v pole. Ještě počkáme na ostatní, kryjeme se u lesa.
Nic, hotovo, jsme tady všichni. Tak jedem. Kačena, Ford, pick up, Liazka, Autobus Škoda, i Honda accord (otec to nějak rozchodí). Jedeme kolem hnoje, jsme tady, jedem dál za našima.
Jo hoši, dali jsme to.

S výhledem na logistiku rostoucího zásahového týmu policie české republiky začínáme stavět náš sound systém. Víme, že to nemůže projít. Na co by tam asi ten tank a vodní děla měli, že?
Nevadí, dáme si espresso že, hoši? Na téhle louce první a poslední. Jsou tři odpoledne, do začátku zásahu zbývají dvě hodiny. Stihneme se rozbalit a zase sbalit.
A dál bratři a sestry už to znáte sami. Vodní děla, slzák, gumový projektily, obušky, nadávky, kopačky, krev, křik, hnus, ale je otázkou, zda to znáte skutečně. Sleduji televizi i noviny. Osobně jsem „vyspamoval“ otřesné žáběry násilí do celé země, ale vím že kromě internetu je nenajdete a neuvidíte a už vůbec ne na jakémkoliv televizním kanálu v této zemi.
Teprve ve středu večer poprvé ukázali jak policajti bijou bezbranýho, ležícího kluka. Jako by ty záběry neměli.
Nic, řek jsem si tě pic..

Jiří Klestil aka Leone,

osoba samostatně výdělečně činná, účastník asi deseti minulých festivalů Czech Tek.

Psáno pro Literární noviny