Slade – tenkrát na Vysočině

Před třiceti lety by mě v srdci Vysočiny vyhodili ze SSM, i kdybych v ní nebyl, a taky ze spolku přátel SSSR,
i kdybych ani v něm nikdy nebyl… A tak beru kamaše ze 70. let, starý džínsy, které pamatují i Andropovův
funus a klapu do kulturního domu ve Žďáře nad Sázavou, hned pět kilometrů za jediným náměstím ve městě.

Trochu se modlím (v jidiš), aby na zdi nevisel Andropov a Slade nezatkli za pobuřování. Zvažuji, zda bych se přiznal, že jsem je naváděl a snížil tak hypotetický dvanáctiletý trest v Rožínce.

Teploty u nás na Vysočině jsou přece jen ráno krapet chladnější než na rozmazlené Skotské vysočině. Ale to už Hill řve: „Very Christmas Czech Republic!“ Teď, uprostřed dubna 2007 mu fandové z Jihlavy nesměle odpovídají „ahoj!“, činí tak s mírným nádechem nejistoty, zda si z nich Holden a Hill nestřílí.

Je to dobrý, volá chlápek jak vystřižený z filmu Forest Gump. Kdyby ho Holden (narozený v roce 1947) viděl, řekl by si, zda si z něho ta Vysočina nedělá prdel. Já si to, abych pravdu řekl, chvilku myslel. Ani vánoční čepice v dubnu na hlavách celé kapely zdaleka nepředčily „zjevy“ z publika.

Kamarád u jednoho objevil jehličí ve vlasech a podezíral ho, že má „moc rád zvířata“. Celý koncert jsem si představoval, jak je ve stylové chalupě bez elektrického proudu večer znásilní a ráno posnídá…

Myslel jsem na tu představu i při ploužácích jako Take me the river. Ten tedy Slade vysekli! Koukala se i pořadatelka s páskou na ruce z minula. Vyvalila obě oči (ta vedle jen jedno) a šla zpátky do bezpečí šaten.

Kapela rozhicovaná, lidi taky, při Red Hot už tančil i požární technik s umělou kyčlí. Při starých peckách Holden vylezl na jakýsi katafalk a z něj vysekl pomalou věc. Ty nejtvrdší kapely mají nejlepší ploužáky, dodnes nevím proč!

Ti Slade tam udělali koncert ne jak před třiceti lety, ale lepší. Díky, dědové Mrázové z hrabství Yorkshire.

Borek Hřebíček, duben 2007