Jedeme na festival dokumentárních filmů do Jihlavy
I.
Filmový festival je artefakt,
řez vrstvami záměrně vytvářených a spontánních kontextů,
pomůcka k označení společných vlastností.
Filmy jsou jeho příčinou, účelem i důvodem,
uvádějí do pohybu pohyb.
II.
Festival nalézá autorský dokumentární film.
Dílo jedinečné zkušenosti se světem,
spojující existenci a esenci, jež vznikají a zanikají v sobě.
Rukopis přepisuje zprávu, aby měnil rukopis.
Jen tak může být výpověď celistvá.
Dílo jedinečné zkušenosti se světem,
spojující existenci a esenci, jež vznikají a zanikají v sobě.
Rukopis přepisuje zprávu, aby měnil rukopis.
Jen tak může být výpověď celistvá.
III.
Hranice filmových druhů a žánrů jsou prostupné.
Kinematografie je jeden film a film je celá kinematografie,
tisíce plošin se zrcadlí.
Filmu vnímanému jako dokumentární není lhostejné,
zda nějaká věc je nebo není.
IV.
Kinematografie je jeden film a film je celá kinematografie,
tisíce plošin se zrcadlí.
Filmu vnímanému jako dokumentární není lhostejné,
zda nějaká věc je nebo není.
Formální znamená řídit se určitou metodou,sociální je odvážné.
Je třeba oprostit sociální pohled od navyklosti.
Film přirozeně pokračuje očima jako pravda,
ale naše smysly nelze vnímat jako pravé.
V.
Projekce filmu je projektem, jehož nejistota je cenná.
Otázky, hlediska, odpovědi jsou osvojením filmu, ale neexistuje argumentace,
která by mohla být jeho popřením.
Náš pohled je příliš krátký,
nikdy neplatí, že něco je pravda, pravda je proč.
VI.
Struktury uvnitř dalších, násobení způsobuje nárazy těles.
Rozumějme tomu jako pohybu uvnitř prostoru,který objevuje novou prostupnost informací.
Organismus živý dnes má délku a šířku střední Evropy,veřejnými filmy se děje její smysl.
VII.
Nelze trvat na pojmenováních,
která by vyčerpala vše, co má být pojmenováno.Myslet filmem není příčinou a podstatou,
je rozměrem jako formou.
Film a festival jsou dva projevy téhož, divákovo rozumění je jeho stavem.
Nelze trvat na pojmenováních,
která by vyčerpala vše, co má být pojmenováno.Myslet filmem není příčinou a podstatou,
je rozměrem jako formou.
Film a festival jsou dva projevy téhož, divákovo rozumění je jeho stavem.
VIII.
Nelze podlehnout soukromé a státní moci.
Její vkus není užitečný, nechává se příliš vést náklonností k sobě.
Také představa svobody bude vždy chybná,
neboť jediným naplněním svobody může být pochybnost.
Festival je její silou.
IX.
Toto není manifest Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava.