Lfš: Mezi sebereflexí a sebereflexí
Olaf Möller ve svém úvodu ke třetímu oberhausenskému bloku nezklamal: „Ti z vás, kteří včera zhlédli animované pásmo, nejspíš dospěli k závěru, že tehdy Německo patrně bylo dost v háji. Bylo… a pořád je, akorát jsme lepší ve fotbale.“ Pak se rozhlédl po větším z obou sálů Reduty a konstatoval: „Protože na promítáních je čím dál tím víc lidí, tak se asi šíří, že ty filmy jsou megapodivné, ale stojí za to. Tak to šiřte dál.“ To provedeme – protentokrát konstatováním, že následoval vskutku nářez.
Většinou notně bizarní krátké snímky se nesly ve výrazně sebereflektivním duchu, pramenícím z toho, že v době jejich vzniku Německo ještě zdaleka nebylo odstřiženo od své válečné minulosti: „Jedna z věcí, která se jim povedla, byla, že si posvítili na německou současnost a dospěli k závěru, že když zemi vedou náckové, není to cool ani sexy.“ Na postprojekční diskusi tentokrát Olaf zůstat nemohl: „Kdokoli z vás chce, může si mě odchytit na ulici a já mu rád cokoli vysvětlím. Na tohle téma si můžu povídat hodiny. Ale teď mě omluvte, dneska s vámi nezůstanu, jdu se podívat na Atentát. Jsem zvědavý, jak to Češi natřeli Heydrichovi…“
O kus jinde v časoprostoru se do Hvězdy nevešel celý houf diváků, neboť v rámci sekce Film a živá hudba byl sál, v němž se měla promítat groteska On, hrdina dne (1927), už dlouho před jejím začátkem beznadějně natřískaný. Kombinace nejúspěšnějšího komika dvacátých let Harolda Lloyda (který tento film považoval za jeden ze svých nejoblíbenějších) s brněnskou kapelou Ještě jsme se nedohodli byla zkrátka až příliš lákavá.
A výsledek nezklamal. Pro ty, kteří se jím pokochat nemohli, dodejme informaci z úvodu Věroslava Háby: „Film byl někdy mezi sedmdesátými a osmdesátými lety do určité míry považován za postrádaný. Pak se ale objevil a byl zrestaurovaný. Dnes je k dostání na DVD s hudbou předního skladatele pro němé filmy Carla Davise.“ Pro další postup se poraďte se svým internetem.
Po skončení projekce nového českého dokumentu Láska v hrobě (do kin na podzim uvádí AČFK) došlo k jevu téměř nevídanému, když z nabitého kina odešla jen minihrstička lidí a nějakých pětadevadesát procent očí a uší se přilepilo k režisérovi. David Vondráček, dosud pracující především pro ČT, natočil s použitím značně amatérské techniky velmi působivý příběh páru bezdomovců, žijících na zrušeném hřbitově v pražských Strašnicích. Hned od začátku diskuse pak ochotně odpovídal i na otázky týkající se vztahu dokumentaristy a jeho objektu: „Vlastně se stali našimi kamarády, znali jsme je pět let. Eticky jsme to měli postavené tak, že v extrémní životní situaci pomůžeme, ale většinu běžných nabídek oni ve svém přístupu k absolutní svobodě odmítali.“
Netradiční drama Posel bylo se střídmým devítimilionovým rozpočtem původně natočeno pro brněnskou televizi, ale podle příslušných míst se povedlo natolik, že nakonec vyrazí i do kin (natáčelo se také v areálu Jihomoravské plynárenské a.s., člena skupiny RWE, hlavního partnera letošní filmovky). Nemálo otázek po skončení promítání se týkalo prapodivné povahy hlavního (ne)hrdiny v podání Matěje Hádka. Režisér Vladimír Michálek k tomu mimo jiné řekl: „Pro mě to není záporná postava, pro mě je barevnej. Mám hrozně rád film U konce s dechem a fandím Belmondovi, kterej je tam hajzlík.“ A scenárista Marek Epstein? „Teď už nevím… ale když jsem to před deseti lety psal podle sebe, byl romantický, charismatický, kladný… s pár vadami. A teprve pak mi lidi říkali: Kdo na to bude chodit? Vždyť ta postava je hajzl. Možná to pro mě byla sebereflexe…“ A to byla myšlenka dne.
A co dál?
ÚTERNÍ ODPOLEDNE
Z čistě filmových událostí dne nelze nedoporučit třeba legendární, letos padesátku slavící slovenské Slnko v sieti (17:00, Hvězda), zcela nový Polski film (17:30, Klub kultury), další z klasických pecek Davida Leana Doktor Živago (1965, v šest ve Sportovní hale) nebo bravurní Kaurismäkiho Bohémský život (1992), který prožije Hvězda půl hodiny před půlnocí.
Skutečnými lahůdkami ale budou akce, jichž se zůčastní mnoho čerstvě dorazivších hostů. Maďarský pámbu István Szabó uvede ve tři v Klubu kultury Otce (1966) i s rodinkou dvou kraťasů Sen o domě (1972) a Mapa města (1977). Ve stejný čas podpoří Lovcem (2011) Bakur Bakuradze letošní přehlídku současného ruského filmu, jejímž (přinejmenším dnešním) vrcholem ovšem bude mezinárodní premiéra surrealisticko-lyrické komedie Atomový Ivan, již doprovodí delegace ve složení Vasilij Barchatov, Viktoria Gromik a Grigorij Dobrygin – přijďme je uvítat o půl deváté do Hvězdy. A ve 21:30 se s námi nejslavnější filmový Íránec Abbás Kiarostamí začne dělit o svou Zkušenost (1973).
Snažit se ale budou i domácí. Ve 13:30 si v Redutě 2 Vít Klusák, Jakub Marek a David Čeněk zadebatují na téma F jako Pravda. Jak moc asi budou lhát? O půl třetí pak uvede Petr Koura v Redutě 1 zajímavou dvojprojekci tvořenou britskou propagandou Tichá ves (1943), zasazující tragédii Lidic do malé velšské vesničky, následovanou skutečnými dokumentárními záběry z vypálení vesnice, pořízenými svého času fašisty. A z nefilmového hlediska nelze nezmínit, že jedním z hudebních vrcholů celého týdne jistě bude vystoupení Ivy Bittové (21:30, LFŠ Music Stage Mír).
A nakonec… gratulace! Vynikající režisér Martin Šulík sice oslavil padesátiny už v pátek, ale dárek v podobě Výroční ceny AČFK dostane dnes (u příležitosti Slovenského dne) před promítáním jeho snímku Všetko čo mám rád (1992), které vypukne v Espace Dorleans v devět večer.
STŘEDA
Škola se nám pod rukama zlomí do druhé poloviny a bude pokračovat v krasojízdě v setrvalém tempu. Přijede k nám Tereza Brdečková, aby nejprve v jedenáct v Redutě 1 představila krátké filmy Jiřího Brdečky a ve čtyři v Knihovně Bedřicha Beneše uspořádala na téma svého otce besedu. Pozoruhodných přednášek se dočkáme i díky Michalu Burianovi, který v 11:30 v Redutě 2 promluví o heydrichiádě. Iva Hejlíčková si o půl druhé tamtéž vezme na mušku velikána Davida Leana. A teoreticky se vám může vyplatit, počkáte-li si v blízkosti tohoto sálu až do 15:30, kdy v něm svou masterclass uspořádá Vimukthi Jayasundara.
Mezi filmovými laskominami budou hrát prim dvě dvojice snímků, doprovozených slavnými tvůrci: Abbás Kiarostamí v šest ve Sportovní hale promítne Cestovatele (1974) a při deváté se zeptá Klubu kultury Kde je dům mého přítele? (1987). Ovšem pozor, kdo se bude chtít s autorem setkat, bude se z organizačních důvodů, za jejichž pochopení děkujeme, muset po skončení projekce přesunout do salonku č. 2 – samozřejmě stále v prostorách Klubu kultury – a ještě na něj chviličku počkat.
István Szabó pak nejprve připomene svou Sázku na iluzi (1970;15:00, Klub kultury) a později (17:30, opět KK) vytasí těžký kalibr v podobě oscarového Mefista (1981). No a konečně tu opět máme i něco téměř žhavých ruských novinek. Konkrétně na Berlinale oceněný snímek Jak jsem dopadl tohle léto (2010), který v 11:00 doprovodí do Hvězdy Grigorij Dobrygin, plus podobenství A nebylo lepšího bratra (2011), k němuž půl hodiny před půlnocí dorazí – taktéž do Hvězdy – Ivan Gudkov. Kdo si nevybere, tomu není pomoci.
Pro 38. LFŠ, Ondřej Vosmík
38. Letní filmová škola Uherské Hradiště / www.lfs.cz
Asociace českých filmových klubů / www.acfk.cz
