Tichý gentleman v Hradišti
Jelikož je řeč o osmdesátiletém pánovi, možná nejde o úplně důstojné slovo, leč nedá se svítit: Carlos Saura je prostě zlatíčko. Tichý a skromný pán, od rána odmítající nabídky „a nechtěl byste…,“ dávající přednost osamělým potulkám hradišťskými ulicemi s fotoaparátem v ruce. A v pravou chvíli se nechal zapřáhnout: „Přijel jsem pracovat,“ prohlásil odpoledne na tiskové konferenci. „Jdu uvést nějaký film, jdu na besedu, jdu na tiskovku, jdu na setkání s nějakým novinářem… Říkám tomu, že jsem otrokem festivalu”.
O většině svých filmů se mu ale nemluví úplně snadno, protože když už je jednou pustí do světa, sám se na ně nedívá. Poprosil tedy svou dceru, aby mu „na tom pekelném stroji“ – čti na počítači – vyhledala údaje o některých kouscích. „Jak jsou staré, kdo v tom hraje… Nosím si to tady v kapse,“ řekl a ukázal svůj tahák. Promluvil i o připravované novince 33 dní, kvůli které u nás zůstává jen do pondělka. V příběhu o Pablu Picassovi, právě malujícímu obraz Guernica (hádejte, jak dlouho), si zahrají Antonio Banderas a Gwyneth Paltrowová, o níž se moc neví, že mluví bravurně španělsky.
A ještě drobnůstka. Byť neví prakticky nic o českých filmech a filmařích („Nejsem cinefil, nemám na to čas. Sice vídám v podstatě jeden film denně, ale vždy na doporučení přátel. Budu vám tedy vděčný, když mi nějaké české filmy doporučíte a něco se dozvím.“), Slovácko samo mu úplně cizí není: „Snoubenka mého syna sice žije v Madridu, ale pochází z Uherského Hradiště. Takže je to asi osud…“
A zatímco se v nedaleké Redutě promítaly jeho Zavázané oči (1978), o kousek dál, na plácku před hotelem Grand, přestřihával pásku ministr obrany Alexandr Vondra, zahajující výstavu „Operace Anthropoid“. V rozumně nestátnicky střídmém úvodu vyjádřil spokojenost jak s významem sedmdesátého výročí akce („Mám radost, že se nám daří posouvat interpretaci zabití Heydricha, na které se dosud často nahlíželo s úvahami, jestli k němu mělo, nebo nemělo dojít: Letos stále více lidí cítí hrdost.“), tak nad pokračující spoluprací jeho ministerstva s LFŠ: „Z toho, co byl experiment, se snažíme udělat tradici. Mám Letní filmovou školu rád. Na nic si nehraje, nejsou tu červené koberce, zato je tu spousta mladých lidí.“
Oba pánové se pak setkali na pódiu Hvězdy v rámci slavnostního zahájení, když se Vondrovi dostalo cti předat režisérovi Výroční cenu AČFK. Ten kromě díků vyjádřil zklamání nad tím, že ministr obrany není po zuby ozbrojen, a k sošce ptáka klubáka dodal: „Je to pěkná cena. Vypadá jako pták a trochu se mi podobá. Rád bych přijel i příští rok, dáte mi další cenu?“
Tradiční zahajovací formulku pak pronesla ředitelka festivalu Radana Korená a její programová kolegyně Iva Hejlíčková vzápětí prohlásila: „Jestli si chcete stěžovat, můžete. Nebude vám to nic platné, program je hotový. Prostě se budete muset snažit, aby se vám něco z toho líbilo.“
Takže co by mohlo stát za snahu třeba v neděli? Kromě hostů čile pokračujících v krasojízdě (Saura, Jayasundara, Abdollahzadeh) se dočkáme pár nových přírůstků. Maďarský fenomén Bence Fliegauf uvede o půl dvanácté dopolední v Espace Dorleans svůj dokumentární opus Existuje předsmrtný život? (2002) a v devět večer v Klubu kultury snímek Houština (2003). Domácí reprezentaci rozšiřují režisér Jiří Strach a scenárista Marek Epstein s ještě vlažnou novinkou Vrásky z lásky (2012), na kterou si posvítí Hvězda v 11:00.
Zajímavé přednášky obstarají nejprve Pavel Rajčan (11:30, Reduta 2), který promluví na téma Československého filmového plakátu, a pak Jiří Flígl (13:30, tamtéž), jenž si vzal za úkol představit nám fenomén Blaxploitation a jeho vliv na „bílý Hollywood“. Nádherný příklad tohoto proudu si pak budeme moci na vlastní vykulené oči dopřát chloupek před půlnocí v Klubu kultury, kde Olaf Möller uvede kultovní klasiku Shaft skóruje (1972).
A pokud byste si snad chtěli dopřát menší oddech od filmového skotačení, k dispozici je notová salva, reprezentovaná kupříkladu koncertem Načevy (21:30, LFŠ Music Stage Mír) nebo Tančírnou Ondřeje Kobzy, která o půlnoci ovládne Stan café V lese. Jen to nepřežeňte, zítra je taky školní den.
Pro 38. LFŠ, Ondřej Vosmík
