Dcerám českým…

Brněnský spolek
Vesna
se významně zapsal do společenského a kulturního života města, procesu vzdělávání a
emancipace ženské populace a v souvislostí s tím také do rozvoje národopisného bádání na Moravě.
Dne 5. července 1870 bylo ustanoveno dívčí pěvecké sdružení Vesna, které se pod vlivem dobových
okolností nejdříve změnilo v „Ženskou vzdělávací jednotu“ (1872) a nakonec
v „Ženský vzdělávací a výrobní spolek Vesna v Brně“ (1888), který do roku 1918 vybudoval
celkem 13 škol. Na samém počátku Vesny stála idea ženského hnutí – snaha rozšířit a
zkvalitnit vzdělání a výchovu žen, a tak zlepšit úroveň a postavení ženské populace ve společnosti,
což se mělo odrazit na nové generaci.
Toto počáteční zaměření však bylo záhy překonáno množstvím dalších aktivit,
v nichž se uplatnila národně buditelská a národně manifestační funkce,
která na konci 19. století nabyla politického charakteru.

Dcerám českým… Brněnský ženský vzdělávací spolek Vesna v letech 1870-1920
• Výstava v Etnografickém ústavu Moravského zemského muzea (Palác šlechtičen, Kobližná 1)
• Autorky: PhDr. Alena Kalinová, PhDr. Lenka Nováková, kurátorky EÚ MZM
• Zahájení 5.6.2007 – ukončení 24.11.2007

Hybnou silou a duší ústavu se stala jednatelka Eliška Machová (1858-1926), k níž se přidávají osobnosti dalších učitelek a spolupracovnic a zejména ředitele Vesniných škol Františka Mareše (1862-1941). Za krátkou dobu se spolek stal jednou z nejvýznamnějších kulturních institucí Brna, která kolem sebe soustředila většinu předních osobností z řad české inteligence (např. dialektologa a sběratele lidových písní Františka Bartoše, spisovatelky Františku Stráneckou a Gabrielu Preissovou, hudebního skladatele Leoše Janáčka, architekta Dušana Jurkoviče, malíře Jožu Uprku, profesora kreslení Josefa Šímu, malířku Zdenku Vorlovou-Vlčkovou, spisovatele a novináře Josefa Merhauta aj.). Vesna zahájila širokou národní agitaci, v níž programově využívala lidových tradic. Náplň její činnosti netvořila jen samotná výuka, ale také velké množství společenských a kulturních akcí – oslavy, koncerty, divadelní představení, výlety a společenské zábavy, přednášky, výstavy, veřejné bazary. Měla množství regionálních spolupracovníků (mezi nejznámější patřili např.sběratelé Josef Klvaňa či František Kretz aj.).

Činnost spolku řídily čtyři odbory. Vedle odborů, souvisejících s pokrokovým pedagogickým a sociálním zaměřením spolku (budování škol s různými typy výuky, zřizování kurzů, tzv.poptavárna, Moravská ústřední útulna ženská pro sirotky a opuštěné děti) , nabýval postupně na významu odbor národopisný, založený v roce 1892, který rozvíjel intenzívní sběratelskou činnost, jejíž výsledky byly využívány ve výuce. Jeho významnou představitelkou byla např. Lucie Bakešová (1853 – 1935) – nejstarší dcera zakladatele moravské archeologie MUDr.Jindřicha Wankla. Z hlediska rozvoje národopisného bádání a muzejnictví sehrála Vesna rozhodující roli v posledních dvou desetiletích 19.století. Spolek byl v podstatě jedinou brněnskou institucí, která se iniciativně zapojila do přípravy Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895, a tak se zasloužil o úspěšnou prezentaci Moravy na této akci. Zde se nabízí srovnání s přístupem tehdejšího Františkova (dnešního Moravského zemského) muzea, které stálo stranou dobového dění..
Vesniny sbírky se v roce 1949 (spolek byl zrušen roku 1953) dostaly do správy Moravského zemského muzea, které tak získalo velmi cenné doklady tradiční materiální kultury z území Moravy (především Hané a Slovácka) a sousedního Slovenska.Vytvořené soubory textilu (výšivky, krojové součásti i celé komplety, dokonce i ukázky textilu z oblasti Balkánu, v počtu 3.580 kusů) a keramiky (habánská, moravská i západoslovenská fajáns, moravská a slovenská hrnčina, měkká kamenina především tovární produkce, více než 460 kusů) reprezentují časově nejstarší vrstvu, doložitelnou v muzejních sbírkách. Sběratelské úsilí pracovnic Vesny se totiž rozvíjelo souběžně s nejstaršími muzejnickými aktivitami a průkopnickou činností národopisné družiny v Olomouci, která stála u zrodu Vlasteneckého muzea (1883). Pozornost Vesňanek se soustředila také na kraslice a dokumentaci zvykoslovných projevů a lidového tance, avšak po těchto aktivitách se v muzejních fondech nedochovaly žádné stopy.

Výstava se snaží osvětlit historii a význam spolku pro život českého Brna v období 1870-1920. Poukazuje na podíl Vesny na formování etnografie jako vědní disciplíny i na rozvoji muzejnictví, což bylo cílem grantového projektu, v jehož rámci byla připravována. Výstava využívá k nastínění celkového obrazu spolku sbírkové předměty, které se podařilo v průběhu práce na grantovém projektu shromáždit a které dosud nebyly v těchto souvislostech prezentovány (např. kusy nábytku z vybavení penzionátu, zhotovené podle návrhů D. Jurkoviče, ukázky školních prací absolventek či dokumenty z rodinných archivů), a dále sbírkové předměty (zejména ukázky textilu, keramiky, dokumentární fotografie), které byly po zrušení Vesny do Moravského zemského muzea převedeny a které tvoří část jeho kmenových sbírek.

PhDr. Alena Kalinová