Demokracie v ohrožení

Bezprecedentní otevřená hrozba ministra školství pana Dobeše rektoru Univerzity Karlovy je šokujícím projevem arogance moci. V očích této vlády nemají občané právo na vlastní názor, nemají právo kritizovat vládní reformy, a pokud tak učiní, dopouští se něčeho trestuhodného.

Právo na nesouhlas s jakoukoliv mocí je základní akademickou svobodu, je základní svobodou každého demokratického občana. Bez tohoto práva není možné nejen svobodné zkoumání a rozvoj vědy, ale ani fungování demokratické společnosti.

Tato vláda nadřazuje svou moc nad demokratická práva občanů, jednu oblast společnosti za druhou podřizuje vládě soukromých zájmů velkých investorů. Nyní přišly na řadu vysoké školy. Jejím cílem je změnit cíl těchto institucí z rozvoje lidského poznání na tvorbu zisku pro tyto investory. Za tím účelem mají být vysoké školy zbaveny svého akademického charakteru a podřízeny moci vybraných podnikatelských skupin.

Nejen vzdělání, ale i studenti, učitelé a vysoké školy jako celek se mají stát zbožím přinášejícím zisk, nikoliv však celé společnosti, ale jen privilegovaným.

Aby prosadila svoje zájmy a zájmy na ni napojených lobbistických skupin, snaží se vládnoucí koalice rozdělit tuto společnost a staví jednou lékaře proti pacientům, jindy rodiče proti učitelům základních a středních škol. Nyní jsou na řadě vysoké školy.

Devastujícímu chování této vlády můžeme zabránit, ale jen všichni společně, společným vystoupením proti její aroganci a bezohlednosti. V tomto není rozdíl mezi zájmy studentů a vysokoškolských učitelů a široké veřejnosti. Demokracie a vzdělání je společnou hodnotou nás všech. Priorita demokratických a humánních hodnot nad hodnotou soukromého zisku je základní podmínkou zachování naší kultury a civilizace.

Tato vláda se chová tímto arogantním a sobeckým způsobem proto, že může. Současný politický systém ji dává do rukou moc, kterou využívá v plné míře ve svůj prospěch.

Je společným zájmem nás občanů, změnit tento systém, odstranit nerovnost politické moci a nastolit systém skutečné demokracie, tj. demokracie přímé. Je nutné dokončit to, co bylo započato v listopadu 1989, co však dosud nebylo dokončeno, tj. demokratickou revoluci.

Zastupitelská demokracie selhala. Její systém ponechává moc jako privilegium vyvolených. A tak proti vůli většiny občanů je možná prosazovat současnou podobu důchodové a zdravotní reformy, a nyní tedy i reformy vysokých škol. Ve všech těchto případech jsou skryté lobbistické zájmy prosazovány politickou mocí, kterou má tato vláda díky náhodné kombinaci volebních výsledků dosažených na základě falešných volebních slibů a přes nesouhlas velké části občanů. Vláda svým chování osvědčuje nejen dosud nebývalou míru arogance, ale také nekompetence. Vládní záměry vedou k destrukci společenského systému a uvrhají jej do chaosu.

Rozvoj vědy, stejně jako řešení naléhavých společensk! ých problémů vyžaduje více demokracie, nikoliv její omezování. Proto vidíme řešení v posílení demokracie o nástroje, které by občanům dávaly do rukou moc zabránit podobným výstřelkům nejen této, ale jakékoliv vlády. Praktická zkušenost prověřila jako účinné jen jedno řešení tohoto problému, a to přímou demokracii (přesně polopřímou). Jen v systému přímé demokracie je zkrocena arogance politiků a politika se stává skutečně službou veřejnosti, včetně veřejnosti akademické, a nikoliv arénou pro prosazení osobních zálib a úzce skupinových zájmů. Jsme přesvědčeni, že nastolení systému přímé demokracie jako skutečně účinného nástroje k řešení našich současných problémů je společným zájmem většiny občanů, tedy i akademické obce.

Nejprve je nutné zastavit zhoubné působení této vlády. To dokážeme jen všichni společně. Ale následně je nutné změnit podstatu tohoto systému, abychom zítra, s jinou vládou, nečelili stejnému problému.

Společnost byla silná a dokázala obhájit své zájmy jen, když byla jednotná. Jen jednotný postup proti vládě nás může zachránit před katastrofou, kterou její politika způsobí.

Milan Valach