Je-li na sv. Lucii jasný den, urodí se konopí a len

Svatá Lucie je patronkou světla (z latin. lux-lucis), Syrakus a Benátek, chudých, slepých, kajícných dívek, kajících se nevěstek, nemocných dětí, rolníků, sklenářů, tkalců, sedlářů, čalouníků, švadlen, přadlen, poduškářů, krejčích, tkalců, elektrikářů, nožířů, kočích, vysokoškolských zřízenců, služek, podomních obchodníků, brankářů, písařů, notářů, advokátů, právníků, vrátných, spisovatelů, při očních chorobách, bolení v krku, úplavici, hemoragii a infekčních nemocech, proti infekcím, proti krvácení, při domácích pracích, za spořádanou domácnost…

Až do gregoriánské reformy kalendáře byl den sv. Lucie nejkratším dnem v roce. Na tom se zakládaly zvyky pohanského původu z hroznou Lucií, ta v podobě neupravené a strach nahánějící dívky a ohrožovala obdobně nevychované děti. Ve středověku byl den sv. Lucie dnem obdarovávání dětí, neboť 24. prosinec se jím stal teprve od 16. století. V našich krajích bylo známé obcházení “lucinek” v bílých prostěradlech, s ovázanými hlavami a čapími zobáky. Především však sv.Lucie byla u nás uctívána jako patronka švadlen a kočích a jako ochránkyně před čarodějnicemi. Naše lidová tradice ji spojovala s předením lnu. Na její svátek bylo přísně zakázáno příst. Na Valašsku se vždy toho dne vynášely kolovraty ze světnic na půdy. Běda hospodyni přistižené při draní peří nebo předení lnu – “lucinky” jí peří rozfoukaly a kužel s předivem odnesly. Ve Švédsku je svátek sv. Lucie již více než 200 let dnem kdy se nepracuje. Nejmladší (jiný zdroj uvádí nejstarší) dcera v domě si obléká v bílou róbu, červenou šerpu a nosí zelený věnec s řadou hořících svíček na hlavě (dnes údajně už i elektrickými, nikdo nechce vyhořet). Takto vychází za jitra od pokoje k pokoji a budí rodiče a sourozence. Všichni na to již čekají, neboť jim přinese k ochutnání cukroví a její světlo představuje posla blížících se Vánoc.

Třináctý den prasince

Život svaté Lucie panny a mučedlnice

Trpěla okolo Léta Páně 300.

Svatá Lucie Syrakuzanská panna z urozeného a křesťanského rodu pošlá, s svou matkou Lutycií, kteráž ustavičným nezhojitedlným krvotokem trápená byla, do Katany k důstojnému tělu svaté panny Háty přišla, při jejimžto hrobě nábožně se modlila a své matce skrze její přímluvu zdraví obdržela. Hned brzy potom prosila, aby svůj otcovský podíl chudým křesťanům rozdati mohla, což jí od matky povoleno bylo. Takž pak do Syrakuz se navrátila, všecko své zboží a živnost prodala a peníze mezi chudé rozdělila. Když o tom její ženich (rodičové zajisté mímo vědomí a vůli jeji ji zasnoubili) uslyšel a zvěděl, u vládaře Paškazia ji jako křesťanku obžaloval: Paškazius pak všelijak o to se snážil, jak by jí buď pěknými a lahodnými slo|vy neb pohrůžkami tvrdými od křesťanské víry odvrátiti a k modlářství přivesti a pohnouti mohl: Ona pak čim déleji, tim stáleji v chvále křesťanské víry trvala a on také tim více ji k poctě bohův přivésti usiloval, protož pověděl: „Přestanou slova, když se sáhne k bití.“ K tomu svatá panna řekla: „Služebníkům božím nikdyž nemůže na řeči aneb slovích scházeti, neb k nim jest od Pána povědíno: ‚Když budete před králi a knížaty státi, nepečůjte o to, co byste měli mluviti, nebo vám bude té hodiny dáno, co byste mluvili, ne vy zajisté budete, jenž byste mluvili, ale Duch svatý, jenž v vás mluví.‘ “ Paškazius pak dálejí se ji otázal: „Co pak (prý) i v tobě jest Duch svatý?“ Lucie odpověděla: „Kteříž v čistotě a pobožnosti živi jsou, svatého Ducha chrámové jsou.“ On pak řekl: „Nu, tedy dám tě do obecních nevěstek domu vesti, uhlídáme, dlouho-li toho Ducha svatého zdržeti moci budeš?“ Svatá panna odpověděla: „Jestliže proti mé vůli a bezděčně mne zprzniti rozkážeš, čistota dvojnásobní zejská mně korunu.“ Z toho se Paškazius tak náramně v hněvu zapálil a rozlítil, že hned Lucii tam vtrhnouti a mocí vésti dáti chtěl, kde by její panenství porušeno bylo: ale Bůh všemohoucí to spůsobiti ráčil, že ta svatá panna tak pevně a stále na jednom místě zůstala, že žádnou mocí, žád|nou sílou z něho ní pohnouti nemohli. Protož veliký oheň okolo ní udělati a zanítiti, smolu, pryskyřicí a vroucí olej na ni líti rozkázal; že pak ten plamen ohně jí nic uškoditi nemohl, dal ji mečem skrze krk probodnouti. Po přijaté ráně svatá panna Lucie církvi pokoj a svornost, kteráž po smrti Maximina a Diokleciána následovati měla, zvěstovala, potom pak Bohu svůj čistý panenský duch odevzdala, což se 13. dne prasince zběhlo. Tělo její v Syrakuzách pohřbeno, potom do Konstantinopole, odtud pak naposledy do Benátek přenešeno bylo.

Ex Laurentio Surio
Převzato z :
http://www.abcsvatych.com/mesice/a12/prosinec13.htm

2 thoughts on “Je-li na sv. Lucii jasný den, urodí se konopí a len

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.