Kam mizejí uniformy

Vzhledem k událostem posledních dnů se nelze divit, že jsem více než kdy jindy protipolicejně
naladěn. Ale nedá mi nezaznamenat, že Paroubkův masakr přinesl přece-jenom něco dobrého: člověk
začíná po dlouhé době potkávat tzv. hodné policajty, také s děvčaty v uniformách se v těchto dnech v
ulicích jen hemží.

Kupříkladu návštěvníci některých hospod a klubů si libují, že zabloudí -li nyní občas hlídka, jsou její příslušníci většinou
vstřícní a druhdy i s rozjařenými návštěvníky dlouze a trpělivě diskutují a to i na téma policejní práce v
souvislostech po Mlýnském masakru.

Také v těchto dnech mnohem méně používají houkačku s majákem a také méně než předtím se řítí vnitřním
městem stokilometrovou rychlostí “k případu”.
Kdyby mi nebylo jasné, že to je jen jedno dějství cynické hry ozbrojených s neozbrojenými, chladnokrevně prováděné pozitivní PR, byl bych tyto
trendy u české policie nadšeně uvítal. Přesto mne však je také milý pohled na “klasickou” uniformu,
ze které nevisí granáty a o jejímž nositeli nepředpokládám, že mne při pochybnostech zastřelí, takže
tento trend vítám, byť jako dočasný.

Jistě jste si všimli, že v posledních letech z českých ulic takřka vymizely uniformy – dřívější policisty,
kterých se člověk kolikrát ani nebál zeptat na cestu, nahradily pětice po zuby ozbrojených a příslušenstvím
ověšených “specialistů” s hranatými lebkami i hrudníky, z nichž jde na první pohled strach a vyvolávají
atmosféru období staného práva.