Milan Kohout Politika je Život je Umění

Galerie G99 představuje retrospektivní výstavu performera, akčního umělce, básníka a pedagoga Milana Kohouta. Milana Kohout by se dal zařadit mezi angažované umělce jako Guerrilla Girls, Bread & Puppet Theater, Johnny English nebo Peter Schumann. Autor byl v roce 1986 pro svou politickou a kulturní činnost vyhoštěn spolu se skupinou dalších signatářů Charty 77 ze země. V současné době působí v americkém Bostonu. Jeho práce se zaměřuje především na téma lidských práv menšin (v poslední době zejména Romů) a politiku (kritika totalitních systémů kapitalismu, komunismu a fundamentalistických náboženství). Ve své práci se také snaží přiblížit obyčejný život umění. Věří, že performanční umění je zásadní uměleckou formou, která byla s námi od chvíle, kdy jsme definovali sami sebe jako lidské bytosti.

Pro časopis Xantypa připravil řadu exkluzivních rozhovorů se světově proslulými osobnostmi jako Kurt Vonnegut a Noam Chomsky.

Určujícím směrem Kohoutovy americké tvorby je jeho zjištění, že kapitalistický systém vládnoucí v USA je jen jiným druhem totality, proti kterému je třeba se vymezit stejně jako proti nenáviděnému komunistickému režimu. Kohoutovým hlavním oborem však zůstává především akční umění. Jeho akce se odehrávají jak ve veřejném prostoru, tak na půdě institucí, jako jsou galerie nebo divadla. Mezi jeho nejproslulejší vstupy do veřejného prostoru patří akce u známé zdi v Matiční ulici v Ústí nad Labem, kdy na protest proti segregaci Romů pilou rozřízl vlajku České republiky na půl, aby pak byl vystaven obvinění z hanobení státního symbolu.

V roce 2007 byl v USA za svou akci Oprátky na prodej kritizující chování amerických bank zatčen a postaven před soud. Po čtyřměsíčním procesu byl shledán nevinným. Výrazným počinem byla také akce z Pekingu z roku 2009, kdy „čistil“ náměstí Ťien-an-men od prolité krve nepokojů z roku 1989. Jeho angažované performance se dotýkají regresivních otázek společenských událostí. Autor je zastáncem přímého sdělení a odsuzuje jakýkoli náznak oportunismu. Formu performance nechápe jako politický nástroj k reprezentaci umění, ale jako procesuální splynutí s životem. Svými akcemi podněcuje otevřenou komunikační a demokratickou platformu nazírání na problematizovanou a prožívanou přítomnost.

František Kowolowski