Mišík pokřtí Wünsche
Nakladatelství Julius Zirkus vydává 29. května avizovanou a dlouho očekávanou knihu, v níž se pod názvem Bav se s volem o sobotě skrývají vzpomínky i dnešní pohledy na kapely Jasná páka a Hudba Praha a především monumentální postavu obou souborů Jana Ivana Wünsche.
J. I. Wünsch, ač jako baskytarista stával v pozadí, byl vůdčí osobností a neopakovatelným zdrojem aktivit ve společenství kolem obou kapel — od založení Jasné páky počátkem osmdesátých let přes její zákaz, přejmenování na Hudbu Praha, působení v době nově nabyté svobody let devadesátých, až po Wünschovo předčasné úmrtí, k jehož desátému výročí kniha vychází. Výrazný prostor je věnován i Wünschově roli hudebního publicisty v okruhu časopisu Rock & Pop a také tomu, co jeho spoluhráči a přátelé z obou orchestrů dělají dnes.
Knížka je obsahově rozdělěna na tři části. Tu úvodní o Wünschově životě napsal hudební publicista Vojtěch Lindaur. Autorem druhé, která vznikla koncem devadesátých let jako rozsáhlý autorozhovor, je sám Wünsch. Závěrečný díl tvoří rozhovory s šestadvaceti bývalými a současnými členy kapel Jasná Páka a Hudba Praha. Grafická úprava knihy, která je dílem „nehrajícího člena“ obou kapel Karla Halouna, využívá pěti desítek dokumentárních fotografií.
Kniha bude představena na wünschovském vzpomínkovém koncertu, který se pod názvem Bav se s volem o sobotě uskuteční v pondělí 1. června 2009 od 19.30 ve velkém sále pražského Paláce Akropolis. Společně se představí Jasná páka 08 s Petrem Vášou a Davidem Kollerem i Hudba Praha ve svém současném složení. Jako host vystoupí a knihu Bav se s volem o sobotě pokřtí Vladimír Mišík.
Janek Mattuš
Nakladatelství Julius Zirkus
Bav se s tvůrci o Wünschovi
aneb promo rozhovor ke knížce Bav se s volem o sobotě nakladatelství Julius Zirkus
Kdo byl Jan Ivan Wünsch?
Jan Mattuš (vydavatel): „Pro mě především doyen kapel Jasná páka a Hudba Praha, z nichž hlavně první se nejen mně zapsala významně do paměti. Jejich zásadní figura, baskytarista obou souborů, spoluautor skladeb, později hudební publicista. Pro lidi, kteří se s ním znali blíž, byl ovšem mnohem víc — hybatelem dění, společníkem, uznávanou personou, autoritou.“
Jak vůbec vznikla myšlenka vydat knížku věnovanou Janu Ivanu Wünschovi?
Jan Mattuš: „Byly to spíš různé myšlenky, z kterých se vyvinul kompromis. Wünschovi přátelé Karel Haloun a Vojtěch Lindaur si — pokud vím — už dávno předsevzali, že knižně na Wünsche upozorní, ale možná nepotkávali spřízněného vydavatele. Já jsem zase přemýšlel o vydání knihy, která by dokumentovala kapelu Jasná páka, její dějiny a místo v polooficiální československé kultuře 80. let, s dosahem k tomu, co její členové dělají dnes. Nakonec se tedy oba plány prolnuly, nevznikla vyloženě monografie, Wünsch je jistě hlavním tématem, ale přece snad je dílo věnováno celému společenství Jasné páky a Hudby Praha a širšímu dobovému kontextu.“
Proč podle tebe stojí za to knižně upozornit na postavu JIW?
Karel Haloun (autor grafické úpravy knihy): „Protože byl nepřehlédnutelnou postavou, nešablonovitě myslícím jedincem, kterého „vláda všeho pracujícího lidu“ dokázala sice spolehlivě nasrat, ale ne zblbnout. Podobných lidí je třeba jako sůl i za vlády neviditelné ruky trhu. Vedle toho byl živoucím důkazem, že alkohol nemusí v každém případě devastovat inteligenci.“
Vojtěch Lindaur (autor předmluvy): „Protože proto. Bohem obtěžkaný Ubohém stojí vždycky za pár slov.“
Jak dlouho to trvalo od prvního nápadu až po konečnou realizaci?
Jan Mattuš: „Netuším, kdy přesně dostali oba pánové takový nápad, ale dost možná už s Wünschovým úmrtím, k jehož desátému výročí kniha vychází. Snad před třemi lety jsme se o tom poprvé společně bavili, i když tehdy ještě s odlišnými představami. Praktická realizace začala zřejmě loni v létě, když si Karel Haloun na dovolené v Řecku zapsal do poznámkového sešitu otázky pro bývalé a současné členy Jasné páky a Hudby Praha a po návratu mi ten sešit předvedl…“
Když jsi připravoval ke knize předmluvu, narazil jsi ještě na něco překvapivého, přinesla ta práce ještě novinky do tvého pohledu na JIW a lidi okolo?
Vojtěch Lindaur: „Nic nového. Byl jsem, jsem a budu součástí téhle “lepší” společnosti — jen mně bolestně dochází, že je nás čím dál méně.“
Pořádal jsi v knížce texty téměř třiceti přispěvatelů. Přinesly ještě něco nového ve tvém vztahu k Wünschovi, k polooficiální hudební komunitě osmdesátých let a dnešní situaci jejích členů?
Karel Haloun: „Mnoho nového jsem se nedozvěděl. To, že byl Ivan všeobecně oblíbený a vzbuzoval respekt, není pro mě žádná novinka. Že jsou někteří jedinci chytřejší než jiní, se dá taky celkem úspěšně předpokládat. Krom toho — s valnou většinou lidí „okolo“ jsem tak nebo onak v kontaktu. Zvědav jsem byl především na ty, které se nepodařilo kontaktovat, a na Dádu Albrechta, který mi napsal, že neví, co by měl o Ivanovi říct…“
Co z tohoto vztahu k době a lidem ses snažil promítnout do grafické podoby věci?
Karel Haloun: „Ta doba byla tak hnusná, že jejího ducha jsem vyvolávat rozhodně nechtěl. Spíš jsem chtěl nějak „vizualizovat“ pocit vzdoru a odpor k obecně sdíleným (jinak řečeno konformním) hodnotám. Ten si bývá podobný napříč generacemi. Na úpravě knížky jsme pracovali s Janem Čumlivským, který je o čtvrt století mladší, a nemuseli jsme si vysvětlovat zhola nic.“
Křest knížky proběhl 1. 6. 2009 v Paláci Akropolis.
