Právní stát… Už není!

Padlo na mě podezření. Ano, je to tak. Podpraporčík se zachmuřil, svraštil čelo a vynesl ortel: odebral mi řidičský průkaz. Měl podezření. Bylo to v jedenáct dopoledne, před mým domem, alkohol jsem nepil. Vzniklo však podezření. Aha. Po několika dnech (můj život se značně zkomplikoval a zdražil) jsem telefonicky zjišťoval, kdy mohu přijít “podezření” “projednat” abych získal zpět co mi právem náleží – své řidičské oprávnění. “Nejbližší termín je koncem září, to víte, máme toho moc”. Aha. Tři měsíce bezpráví. Nic jsem neprovedl. Řídit prý nesmím. Ani nebudu, příliš dobře vím, jak to chodí, na tom našem fašistickém dvorečku. Zavřeli by mě – jsem přece podezřelý. Rozhodl o tom na ulici, chlapík mladý a nezkušený. Měl však na sobě uniformu – a ta je v tomto státě nad Ústavu i úmluvy o lidských právech. Je to ještě vůbec stát? Není přátelé – protože, jak se lze dočíst, jedním ze základních pilířů státu a podmínek jeho existence je zajištění vymahatelnosti práva a presumpce neviny.
PS: myslíte, že se obtěžovali pořizovat nějaký důkaz, kupříkladu zajistit vzorek krve? Nikoliv, stačí přece podezření…