Rekonstrukce Jurkovičovy vily
Od začátku září roku 2010 zdobí vstupní fasádu Jurkovičovy vily v brněnských Žabovřeskách opět skleněná mozaika, tedy přesněji malba na sklo na téma pohádky Bača a šiarkan. Jejím autorem je Josef Bolf, který nejlépe splnil podmínky výběrového řízení, jeho návrh stál nejblíže pojetí původní mozaiky Adolfa Kašpara z roku 1906 a zároveň je velmi originální a aktuální. Na realizaci pak spolupracoval s firmou Vitrail Servis, která navrhla technologii jejího zhotovení.
Malba na sklo byla v minulém týdnu instalována na opravenou fasádu domu a do své krásy spolu s vilou rozkvétá i nově upravená zahrada. Autory projektu obnovy domu a zahrady jsou Transat architekti (Petr Všetečka, Robert Václavík, Karel Menšík) a na projektu zahrady spolupracoval Tomáš Jiránek. V interiéru vily pokračují v současné době práce na přípravě stálé expozice a první aktuální výstavy. Zpřístupnění vily pro veřejnost je plánováno na jaře roku 2011. Otevření vily bude jednou ze série akcí, které připomenou 50. výročí založení Moravské galerie v Brně.
„Exteriéru domu je navrácena původní barevnost i zpracování povrchů. Modrá dřevěná obložení, vyjadřující celodřevěnou nosnou konstrukci skrytou pod omítkami, jsou lazurována, aby dala vyniknout oknům v odstínu šmolkové modři. Štíty v kombinaci bílé, ostře červené a okrové barvy jsou spolu s malbou na sklo jedinými akcenty jinak hladkých fasád. Domu dává výraz jeho dynamický hmotový rozvrh završený členitou střešní krajinou. Pozoruhodná je vápenná škrábaná omítka z let 1965–1968 na všech fasádách, která byla pro svou autenticitu a patinu ponechána a jen lokálně restaurována. Střecha je kryta původními pálenými taškami, které prošly odsolením; komíny získaly svůj původní tvar díky hlavicím odlitým podle posledního dochovaného kusu.
Podobně jako u obnovy domu jsou i v zahradě ponechány stopy uplynulých sta let, a to v podobě vybraných dřevin. Pod tímto ,vzrostlým horizontem‘ je obnoven původní sortiment výsadeb i kompozice cest. Z původní podoby zahrady se fyzicky zachovala terénní modelace, zahradní schodiště, oplocení ze tří stran pozemku a vstupní brána. Pergoly i treláže jsou obnoveny podle výkresů Dušana Jurkoviče, původní červená barva treláží je nově využitá i pro pergoly. Obnovené vedení cest je potvrzeno původními cihelnými obrubami, dostavěno je severní oplocení.
Zahrada s vilou tvoří jeden organický celek. Ústředním místem zahrady je čtvercové plató před arkádou, tvořící pomyslnou ,inverzi‘ k hlavní obytné hale. Plató opticky pokračuje rozáriem na nižší úrovni zahrady, které spolu s přilehlými květinovými záhony tvoří okrasný parter zahrady. Jeho kompozice i barevnost koresponduje s hlavním vstupním průčelím s malbou na sklo. Ostatní části zahrady jsou více užitkové — plochy s ovocnými stromy a ovocnými keři, blízko kuchyně pak zeleninové záhony.“
Petr Všetečka, architekt
„Když jsem začal pracovat na návrhu pro Jurkovičovu vilu, držel jsem se námětu zadání, což byla pohádka od Boženy Němcové ,Bača a Šiarkan‘. Po přečtení mi povídka přišla zajímavá; je složena nejméně ze dvou fragmentů, které spolu úplně nesouvisejí. Zaujala mne absence klasických pohádkových schémat (milostný vztah, zabití draka) a také vztah obou mužských postav, které tam vystupují (učitel a žák?) …a také proměna hada v létajícího draka.
Použil jsem stylizaci, která mi přišla relevantní, jednak zasazení do bezčasí relativního klidu doby výstavby vily, před vypuknutím první světové války, a hlavně pak odkazům na proměny, jaké romantická mytologizace pohádkových motivů prodělala od adorace národních (lidových) motivů po fantasy umění, které je součástí popkultury dneška (a které se ke všem mytologiím otevřeně hlásí).
Technologii práce jsem se snažil co nejvíce přizpůsobit tomu, s čím jsem jistou dobu pracoval a co pro mou práci bylo charakteristické — tedy proškrabávání tmavé plochy k barevnému základu. Využíval jsem technologii ,sgrafita‘, přitahovalo mne, že se jedná vlastně o diverzní přístup k malbě, vytvářející svým způsobem ,negativní‘ obrazy. Při samotné výrobě malby, která probíhala ve spolupráci s firmou Vitral Servis, se jednalo o tónování skleněných desek prostřednictvím skleněných střepů. Ty pak byly zataveny do jedné hmoty. Na tuto podložku jsem nanášel směs černých sklářských pigmentů, která vytvořila poměrně konzistentní matnou plochu a do této jsem štětci, špachtlemi a škrabkami zpracoval finální verzi projektu. Výsledná malba na skle byla zakomponována do průčelí vily spolu s vnitřním prosvětlením.“
Josef Bolf, autor návrhu mozaiky
„Na základě osobního jednání s Josefem Bolfem jsme vypracovali řešení zhotovení malby na skle tak, aby ve výsledku co nejvíc reflektovala autorův návrh. V první fázi realizace byly technologií fusing zhotoveny skleněné podklady o síle 6 mm, jejichž povrch byl při teplotě cca 820 °C zabarven natavenými skleněnými fritami, aby byly vytvořeny barevné přechody vyplývající z autorova návrhu. Takto zhotovená skla byla po ochlazení přestříkána černým vypalovacím emailem, do kterého pak autor vytvořil svou malbu. Skla byla následně opět zahřátá na 580 °C, aby došlo ke spolehlivému přitavení sklářské barvy.“
Martin Hoplíček, firma Vitrail Servis
Vlastní vila Dušana Samo Jurkoviče je jednou z nejvýznamnějších architektonických památek přelomu 19. a 20. století v Brně. Spolu s realizacemi Jurkovičových návrhů na Pustevnách, v Luhačovicích a na zámku Nové Město nad Metují tvoří základ architektova dochovaného díla v České republice. Význam, jaký sám autor této stavbě přikládal, potvrzuje skutečnost, že se vila jako jeden velký jedinečný „gesamtkunstwerk“ stala výstavním exponátem během výstavy uspořádané Klubem přátel umění ve dnech 26. srpna – 20. září 1906.
Projekt s názvem Centrum Dušana Samo Jurkoviče v Brně byl zařazen do 3. výzvy žádostí o granty z Finančních mechanismů EHP/Norska (tzv. Norské fondy), přesně do prioritní oblasti „Uchovávání evropského kulturního dědictví“. Jeho cílem se stala vzorová rehabilitace památkově chráněného objektu a jeho zpřístupnění veřejnosti. Součástí je vybudování již zmíněné stálé expozice a badatelského centra D. S. Jurkoviče.
Lenka Vodičková, oddělení vnější komunikace
Foto: Anna Pecková
