Symbolický příběh o člověku a zemi
Kolegové a kolegyně, pohybující se na dvou kolech (pěší asi dají přednost nezpevněné cestě), kteří si občas zajedou podkomorským lesem osvěžit se pramenitou vodou z Ríšovy studánky si možná mohli povšimnout (pokud se neřítí nepřiměřenou rychlostí) nezvyklého počinu – neznámý autor zde totiž využil pěti příčných prahů a deseti značek, které na tyto prahy upozorňují, a vyhotovil zde jak sám tvrdí: “Symbolický příběh o člověku a Zemi, příběh který nechceme znát, příběh, který by mohl být symbiózou“. Jestli má pravdu či ne se každý může jít podívat sám, no a jestli se vám bude zdát, že je v tom lese nějaký hluk, tak to asi bude z motorů z nedalekého “okruhu”, no aspoň že ta voda v nedaleké Helenčině studánce je pořád ještě pitná, když už ta voda z Ríšovy už asi pitná není (jak jsem se zrovna dočetl) a dávno není místem, kde nejhlubší je les.
Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.
Tam ptáci, laně chodí pít,
pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.
Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam chodí víly tancovat
a nahoře jsou bez.
Nahoře jsou bez
a dole taky tak,
je mi to prd platný,
když mám z komplu slabý zrak…