Ti, co chtěli žalovat Večerníčka

Množství vyjetých kolejí na loukách a polích… Na tak malý národ celkem velká armáda myslivců a lovců.
Největší sdružení – Českomoravský myslivecký svaz –
se chlubí stotisícovou členskou základnou. Spolu s dalšími menšími sdruženími, nesdruženými do svazu,
nebo vyloučenými ze svazu, ale sympatizujícími, lze odhadovat, že ozbrojenců lítajících po lesích může
být tak 120 000.
To znamená, že každý devadesátý až stý člověk v tomto státečku je “zelenej s flintičkou”. Na tak malou
a hustě osídlenou zemi je to strašně moc. A teď si představte, že utíkáte od lidí k přírodě, kde na tuto
“zájmovou skupinu” chtě nechtě narážíte. Vyznačují se jistou formou přivlastňování krajiny:
Kde je myslivecká flintička,
není dobrá lidu hlavička!

K újmě v tomto případě může dojít každý kochající se pěšák. Kolem se přiřítí hráškovězelená terénní Lada.
Její řidič na signál k zastavení nereaguje – přidal plyn, div že dostal na mokré trávě smyk – vyjížděl totiž
z pole na louku, což je v CHKO Žďárské vrchy nezákonné. Volám chlapíkovi, co má u nás v lese krmelec
i s boudou. Z toho nakonec vylízá, že ten terénní lovec má ÚKOL. Jinak přeloženo musí něco odbouchnout.

Cestou ke svému pohyblivému terči si totiž lovec z džípu ani nemůže zabezpečit rajón. Takže nemá
přehled, zda tam nejsou milenci, houbaři, navíc začaly prázdniny, takže i děti. To, že někde chvíli postojí,
pak špacírem kolem lesa a pak pálit na všechny strany, je prasárna.

Vystřelil třikrát…

Jak se říká: Lovci se po smrti promění v divoká prasata.

text i foto: Vysočina